Článek
Prší! Radujme se. A děkujme. Komu? To je přeci jasné. Našemu panu premiérovi. Andrej Babiš totiž slíbil, že půjde za Jezulátkem a bude se modlit za déšť. A jakmile déšť přišel, tak šéf české vlády přidal na sociální sítě video, kde se raduje z dešťových kapek a připomíná, že se skutečně modlil.
Dokážete si vůbec Babišovo modlení vizualizovat? Ne? Nejste sami. Každopádně by bylo zajímavé to vidět. Už jen z toho důvodu, abychom zjistili, za co vše se pan premiér modlí.
Takto se totiž zdá, že jde jen o zneužití náboženství v rámci laciného marketingového nástroje. Víra je přitom pro mnoho lidí hluboce intimní a posvátná záležitost. Doufejme tedy, že to Babiš nebere na lehkou váhu.
K čemu dotace, když máme nebesa?
Když už má Andrej Babiš tuhle luxusní, přímou a doslova obousměrnou VIP linku na zázraky, nabízí se nám logická otázka. Proč se šel pomodlit jen za déšť?
Vždyť by se rovnou mohl pomodlit za to, aby z nebe začaly pršet chybějící miliardy do státního rozpočtu. Stejně tak by mohl vymodlit peníze pro kraje na opravy rozbitých silnic. A co víc? Mohl by přeci kleknout do lavice a poprosit Jezulátko o štědré finanční injekce přímo pro Agrofert.
Kdyby holding sponzorovala nebesa, nebylo by potřeba spoléhat na otravné a kontroverzní evropské dotace. Evropská unie by pak nemusela vyšetřovat žádný střet zájmů a občanům by nehrozilo, že případně vše zaplatí ze svých kapes.
K tomu přidejme, že zázraky shůry nepodléhají auditu. V podstatě by tím vyhráli všichni.
Reklamace se posílají opozici
A co když to s tou srážkovou činností nebesa trochu přeženou a najednou bude pršet až příliš? Tolik, že se znovu zvednou hladiny řek, pole se promění v bahnité laguny a přijdou i záplavy?
Kdo pak ponese politickou zodpovědnost? Pan Babiš? Asi nikoliv. Třeba bychom se mohli dočkat videa, v němž rozhořčeně kritizuje opozici, že zneužila Jezulátko ve své kampani proti němu.
Případně by kritizoval samotné Jezulátko s tím, že si vyprosil mírný a prospěšný deštík, ale i ono vede kampaň. A samozřejmě by nešlo vyloučit byrokraty z Bruselu či opoziční hejtmany. A k tomu také média, která by o situaci informovala.
Hlavní je si s úsměvem přivlastnit úspěch.
Jezulátko do každé rodiny!
V minulosti to byla například homeopatika na křivdu, teď je tu opět Jezulátko, na které už Andrej Babiš vsadil před prezidentskými volbami, v nichž kandidoval na post hlavy státu.
Tehdy mu ale Pražské Jezulátko štěstí nepřineslo. Možná i proto, že se kostel kvůli jeho návštěvě uzavřel, jelikož správci nechtěli, aby bylo poutní místo zneužito k útočné a strach vyvolávající kampani.
Není to tedy úplně nečekaný přesah do nadpřirozena, nicméně při bližším zamyšlení to můžeme brát jako bourání samotného konceptu našeho politického systému.
Kdyby totiž k vyřešení všech našich problémů stačilo zajít do kostela, proč se vůbec politici obtěžují s vládnutím?
Zrušme schůze Sněmovny, postavme nový volební program na jednoduchém heslu: „Jezulátko do každé rodiny!“
Místo pracovních směn zavedeme povinné modlící hodiny a Česká republika se stane rájem na zemi. Nebo to snad má drobný háček a vosková soška funguje jen na hlasové povely Andreje Babiše? Inu, možná to tak může být.
Přeskočme prostředníka
Na druhou stranu, to odvolávání se na vyšší moc je možná jen zbytečným zdržováním. Vždyť Andrej Babiš se od svého vstupu do politiky pasuje do role spasitele, který nemá chyby. Všechno zvládne vyřešit. A nemá rád, když ho někdo nebo něco zdržuje.
Však všechny zná, všechno ví, na všechny má číslo a Českou republiku by nejraději zachránil sám. Tak na co někdo vůbec potřebuje to Jezulátko?
Nicméně buďme rádi za to, že šéf vlády zřejmě odteď ovládá počasí a zachraňuje republiku před suchem. A třeba jednoho dne nebudeme potřebovat prostředníka v podobě Jezulátka, ale budeme se modlit přímo k Babišovi.
