Článek
Když se česká vláda v čele s premiérem Andrejem Babišem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou rozhodla, že z prezidenta Petra Pavla udělá na summitu NATO v Ankaře jen nechtěného a bezcenného účastníka zájezdu, zřejmě si myslela, že má celou situaci pevně v rukou.
Vládní plán byl jasný. Prezidenta odsunout na druhou kolej, obsadit hlavní židli a ukázat domácímu publiku, kdo je tady pánem.
Jenže mezinárodní diplomacie nefunguje jako sněmovní bufet. A tvrdá realita, která přiletěla přímo od hostitele summitu, vládní bábovičky naprosto rozmetala.
Facka z Ankary. Když vás zve sám hostitel
Vláda sice na klíčovou neformální večeři lídrů delegovala premiéra Babiše, kterého tam má doprovázet i jeho manželka Monika, ale prezident Pavel se tam nakonec objeví také.
Jak je to možné, když ho tam vlastní kabinet nechtěl? Zcela jednoduše. Obdržel totiž osobní pozvání přímo od tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.
O Erdoğanovi, jeho stylu vládnutí a jeho domácí i zahraniční politice si nepochybně každý z nás může myslet své. V jednom se ale shodneme. Je to ostřílený a nesmírně pragmatický geopolitický hráč.
A to, že osobně pozval Petra Pavla na neformální večeři, ze které se nepořizují záznamy a kde se řeší ty nejcitlivější věci, je naprosto jasným vzkazem.
Ukazuje to, jak obrovský mezinárodní význam a respekt český prezident má. Světoví lídři zkrátka moc dobře vědí, kdo je bývalý šéf Vojenského výboru NATO, znají jeho kompetence a chtějí s ním u stolu mluvit.
To je realita, kterou v Česku Babiš s Macinkou zjevně nedokážou překousnout.
Prezidenta na neformální večeři pozvala hlava pořádající země Recep Tayyip Erdogan, vyplývá z Pavlovy odpovědi novinářům.
— ČT24 (@CT24zive) July 7, 2026
Strach ze srovnání a státnický nadhled
Celá tato nedůstojná vládní šaráda totiž nevychází z ničeho jiného než z obyčejného komplexu méněcennosti a mstivosti. To, čeho se Babiš s Macinkou od začátku nejvíce báli, nebyla bezpečnostní rizika nebo náklady na druhé letadlo.
Báli se toho, že je Petr Pavel v Ankaře naprosto zastíní. Že se ukáže, kdo je ve světovém prostoru skutečně uznávanou a respektovanou postavou a kdo je tam jen do počtu.
Přítomnost kompetentního prezidenta by totiž fungovala jako nemilosrdné zrcadlo jejich vlastní nejen mezinárodní nekompetentnosti.
Reakce samotného prezidenta přitom tento propastný rozdíl jen podtrhuje. Petr Pavel suše oznámil, že se s premiérem o židli u předního stolu při formálním jednání rozhodně prát nebude a že se akce zúčastní bez pocitu ponížení nebo frustrace.
Vnímá realitu, hodlá na summitu naslouchat a získávat informace, o které ho vláda kvůli svému absurdnímu bojkotu vzájemné koordinace připravuje.
Tomu se říká státnictví. Odložit ego stranou a pracovat pro stát. Vláda mezitím řeší, kdo bude sedět blíž k mikrofonu.
Kdo si ve skutečnosti letí pro fotky?
Korunu všemu ovšem nasadil ministr Petr Macinka. Ten s arogancí sobě vlastní prohlásil, že Kancelář prezidenta asi víc než obsah summitu zajímá shánění pozvánek, a na adresu hlavy státu dodal: „Panu prezidentovi držíme palce, ať si to užije, ať se tam setká se svými přáteli a přiveze si spoustu fotografií domů.“
Tato míra drzosti a především psychologické projekce je až fascinující. Vyčítat zrovna Petru Pavlovi, že si jede na summit dělat PR fotečky? Pan Macinka zřejmě zapomněl, v čí vládě vlastně sedí.
Je to totiž právě Andrej Babiš, jehož celá dosavadní zahraniční politika je křečovitě založená na tom, že někde na chodbě odchytí zaskočeného světového lídra, blýskne si s ním selfie a na Facebooku se pak tváří, že spolu právě vyřešili světový mír, bez ohledu na to, zda s ním ten člověk vůbec reálně prohodil víc než dvě věty ze slušnosti.
Realita je taková, že Petr Pavel nepotřebuje nahánět politiky po chodbách kvůli fotce, protože ti politici si ho sami zvou ke stolu. Zato Andrej Babiš si do Turecka letí rozšířit své fotoalbum a pan ministr Macinka si tam letí plnit své pošramocené ego. A to je rozdíl, který ani ten nejlepší vládní marketing neschová.
Sledovat vládní duo Babiš, Macinka, jak se marně snaží ponížit vlastního prezidenta, aby vzápětí dostali diplomatickou facku v podobě osobního pozvání od hostitele summitu, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládních mindráků a sdílíte můj názor, že státník nepotřebuje k respektu široké lokty, ale kompetence, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na tisk Babišových fotek z chodeb ani na leštění ega pana Macinky, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
