Článek
Premiér Andrej Babiš se zúčastnil neformální večeře na summitu NATO a vzápětí se podělil o své dojmy. A ty jsou, mírně řečeno, tristní. Babiš si novinářům postěžoval na celkovou atmosféru debat o ruské válce na Ukrajině.
„Všichni mluví o válce, všichni mluví o zbrojení. Zatím jsem neslyšel slovo mír,“ pronesl ublíženě, jako by se právě vrátil ze srazu válečných štváčů.
A aby toho nebylo málo, mezi řečí jen tak mimochodem přiznal, že Česká republika ani letos nesplní svůj alianční závazek vydávat dvě procenta HDP na obranu. Příští rok se o to prý „pokusí“.
Tento výstup by se dal shrnout do dvou slov. Zbabělost a nekompetentnost.
Všichni chtějí mír. Ale diktátora neukecáte
Pojďme si to, pane premiére, vyjasnit. Mír chtějí naprosto všichni. Ukrajinci, kteří denně čelí raketovým útokům na dětské nemocnice a školy, ho chtějí ze všech nejvíc. Celá Evropa chce mír.
Problém je v tom, že slovo „mír“ má v demokratickém světě úplně jiný význam než v Kremlu.
Skutečný mír znamená, že agresor opustí území, které mu nepatří. Mír neznamená, že Ukrajinu donutíme kapitulovat, vzdát se svých domovů a odevzdat miliony svých obyvatel napospas ruskému teroru, jen aby naoko utichly zbraně.
Rusko se dlouhodobě nedaří dostat k jednacímu stolu a už vůbec se nedaří donutit ho k tomu, aby upustilo od svých imperiálních choutek a nechtělo si nechat ukradený kus cizího státu.
V situaci, kdy proti vám stojí brutální diktátor, který rozumí jen a pouze síle, je snaha „přinutit Rusko vojensky k jednáním“ naprosto logickým a vlastně jediným možným řešením. Květinami a prosbami ještě nikdo ruské tanky nezastavil.
Odstrašení jako nejlepší obrana
Sám se považuji za pacifistu. Neuznávám násilí a válka je mi z duše odporná. Jenže někdy to zkrátka jinak nejde. Žijeme v realitě, kde platí staré známé „Chceš-li mír, připravuj se na válku“.
Zbrojení je v dnešní době extrémně důležité, protože zkrátka nevíme, co bude dál. Rusko je naprosto nepředvídatelným rizikem. Odstrašování je přitom základní vojenskou doktrínou, která po desetiletí udržuje svět v relativním bezpečí.
Ostatně i jaderné zbraně mají fungovat (a fungují) především jako odstrašení před případným útokem, nikoliv k tomu, aby se skutečně mačkala červená tlačítka.
Matematika bezpečnosti je jednoduchá. Když jste dobře a těžce vyzbrojeni, je mnohem menší šance, že si na vás někdo troufne. Slabost naopak provokuje k útoku.
Falešní vlastenci a hrozba z USA
Je fascinující sledovat, jak si Andrej Babiš a jeho političtí spojenci doma v Česku hrají na ty největší, nejtvrdší vlastence, kteří chrání naši suverenitu před diktátem zvenčí.
Jenže skutečný vlastenec ví, že pro obranu nezávislosti státu je naprosto klíčová silná, moderně vybavená armáda a pevná spolupráce se spojenci.
Tato nutnost je o to palčivější dnes, během prezidentství Donalda Trumpa. Už dávno nežijeme v devadesátých letech a rozhodně se nemůžeme slepě spoléhat na to, že nás americký deštník za každé situace bezvýhradně ochrání.
Trump dal opakovaně najevo, že na ty, kdo za svou obranu neplatí, brát ohledy nehodlá. Musíme se připravit na nejhorší a být schopni stát na vlastních nohách.
A co dělá náš premiér? Nedávno se bil v hruď, jak Trumpovi „vysvětlí“, že nám stačí dávat na obranu dvě procenta HDP.
Dnes se slzami v očích fňuká, že se v NATO nemluví dost o míru, a ještě u toho přizná, že Česká republika pod jeho vedením ani ta slibovaná dvě procenta nedokáže zaplatit.
Místo toho, aby jako státník pochopil vážnost situace a investoval do naší bezpečnosti, raději stahuje kalhoty, i když brod je ještě daleko, a chová se jako ten nejhorší černý pasažér Severoatlantické aliance.
Sledovat premiéra, jak na klíčovém bezpečnostním summitu kňourá, že spojenci chtějí zbrojit, a zároveň přiznává, že Česká republika opět neplní své závazky k vlastní obraně, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní zbabělosti pokryté falešným vlastenectvím a sdílíte můj názor, že mír si nelze vyprosit, ale musíme si ho umět ubránit, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup bílých vlajek pro Babišovu delegaci, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
