Článek
Když sledujete vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky, často se neubráníte pocitu, že nesledujete tiskovou konferenci ústavního činitele, ale spíše uraženého teenagera, kterému učitelka zabavila telefon.
Jeho nejnovější perly ohledně (ne)účasti prezidenta Petra Pavla na summitu NATO jsou další ukázkou již pravidelně zmiňované arogance moci a absolutního nepochopení toho, jak by se měl chovat šéf diplomacie suverénního státu.
Když byl konfrontován s logickým dotazem novinářky, odvětil tónem, který by se dal vyučovat v kurzech pasivní agresivity. „Já se vám strašně omlouvám za to, že váš oblíbený prezident prostě není v pozici, ve které byste ho vy ráda viděla. Bohužel pro vás,“ cituje jej server Aktuálně.cz.
Tohle zkrátka není slovník státníka. Je to slovník člověka, který se opájí svou momentální mocí a plete si tiskovou místnost s internetovou diskusí.
Není to o prezidentech, ale o vládní garnituře
Nejzábavnější (a zároveň nejsmutnější) moment přišel ve chvíli, kdy se Macinka pokusil vysvětlit, proč dřívější prezidenti jako Havel, Klaus nebo Zeman na summity běžně jezdili, i když zrovna vládly kabinety s naprosto odlišnými názory. Pan ministr suverénně prohlásil, že nikdo z nich „se nikdy nedostal do takové situace jako Petr Pavel“.
V tom má vlastně Petr Macinka stoprocentní pravdu. Ale pointa je úplně jinde, než se nám snaží namluvit.
Petr Pavel se do této situace nedostal proto, že by byl horší prezident než jeho předchůdci. Dostal se do ní proto, že žádný z předchozích prezidentů nemusel čelit tak sebestředné, mstivé a institucemi pohrdající vládní garnituře, jakou momentálně představuje kabinet Andreje Babiše.
Václav Klaus měl obří spory s vládami Vladimíra Špidly či Jiřího Paroubka. Miloš Zeman sváděl drsné zákopové války s kabinetem Bohuslava Sobotky či Petra Fialy. Ale ani ty nejvyhrocenější spory minulosti nikdy nevedly k tomu, že by se vláda zachovala jako trucovité dítě a zakázala hlavě státu odjet na klíčový bezpečnostní summit.
Když tedy Macinka říká, že situace je „nová“, neříká to nic o prezidentovi. Je to jen vizitka Babišovy vlády, která si ústavní zvyklosti přizpůsobuje podle toho, jak se premiér či šéf diplomacie zrovna vyspí.
Rozdělovat summity na ty, kde prezident „může obhajovat své názory“ (OSN), a ty, ze kterých ho vláda milostivě vyškrtne (NATO), je naprostá fraška.
Severokorejská matematika a věštění z analýz
Korunu celému svému vystoupení ale šéf Motoristů nasadil ve chvíli, kdy začal analyzovat své vlastní voliče. Macinka suverénně prohlásil, že i když část jejich voličů v minulosti Petra Pavla podpořila, podle jakýchsi záhadných „analýz“ by ho dnes už „nevolil nikdo“.
Opravdu? Nula celá nula? Taková čísla se obvykle rodí jen v diktaturách nebo v hlavách politiků odtržených od reality. Petr Pavel získal ve volbách přes 3,3 milionu hlasů.
Motoristé o takové základně mohou jen vlhce snít. Představa, že Petr Macinka dokonale zná mysl všech svých voličů a ví, že se do jednoho odvrátili od prezidenta, je zkrátka k smíchu.
Je totiž mnohem pravděpodobnější úplně jiný scénář. Macinka svou okázalou arogancí, dětinským urážením Hradu a poslušným nošením tašky Andreji Babišovi znechutí přesně ty středopravicové voliče, kteří Motoristům hodili hlas v naději na nějakou změnu.
A v příštích volbách to tak nebudou voliči prezidenta a Motoristů, kdo se odvrátí od Petra Pavla, ale budou to lidé, kteří se s obrovskou úlevou odvrátí od Motoristů. Aspoň to ukazují průzkumy, dle jejichž výsledků by Motoristé dostali méně hlasů než ve volbách.
Když byl Macinka na tento možný odliv hlasů dotázán, sklouzl do ublížené ironie o tom, jak jsou Motoristé „nejhorší a nejhroznější lidé, kteří si zaslouží záporný výsledek“. I to je klasický znak populisty zahnaného do kouta.
Když nemáte argumenty, udělejte ze sebe oběť a všechno zlehčete. Jenže mezinárodní pověst naší země a bezpečnostní reprezentace na summitu NATO nejsou věci, které by se daly vyřešit pubertálním úšklebkem do kamer.
Sledovat vrcholné politiky, jak si před kamerami hrají na neohrožené pány světa, věští z křišťálové koule nálady svých voličů a přitom zatahují státní reprezentaci na úroveň školního pískoviště, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního pozérství a sdílíte můj názor, že diplomacie by se měla dělat s respektem k ústavě, a ne s ironickými úšklebky, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na pochybné volební analýzy ani na nákup permanentek na mindráky, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
