Článek
Představte si, že řídíte stát. Ve vaší hlavní zasedací místnosti, tedy v samotném srdci Strakovy akademie, kde se řeší ty nejcitlivější bezpečnostní, ekonomické a strategické otázky v režimu přísného utajení, najde uklízečka chytré nahrávací zařízení.
Úřad vlády to ututlá a hodí do šuplíku. Když na to díky skvělé investigativní práci Lukáše Valáška ze Seznam Zpráv praskne obrovský skandál, objeví se ministr Boris Šťastný a s úsměvem od ucha k uchu oznámí, že to je vlastně celé hrozná legrace, protože ten odposlech je jeho.
To, co mělo být mistrovským PR zásahem a zesměšněním novinářů, se ale během vteřiny změnilo v doznání k naprosto fatálnímu bezpečnostnímu selhání.
Alza, cloud a omluva za pokaženou aféru
Ministr Šťastný se na sociální síti X pokusil celou situaci zlehčit typickým uštěpačným tónem: „Chtěl bych poděkovat redakci Seznam Zpráv za dnešní článek jako ze špionážního thrilleru. Je to totiž můj obyčejný AI záznamník, kterým si přepisuji své poznámky a projevy, který jsem si koupil v Alze a před pár měsíci jsem ho někde ztratil. A díky tomuto článku jsem konečně zjistil, kde je! Hluboce se omlouvám Seznam Zprávám, že jsem jim zkazil novou aféru Watergate.“
Chtěl bych poděkovat redakci @SeznamZpravy, za dnešní článek jako ze špionážního thrilleru, o nalezeném “nahrávacím zařízení” na Úřadu vlády. Je to totiž můj obyčejný AI záznamník, kterým si přepisuji své poznámky a projevy, který jsem si koupil v Alze a před pár měsíci jsem ho…
— Boris Šťastný (@borisstastny) July 10, 2026
Pan ministr se zjevně poplácal po ramenou, jak to těm pisálkům natřel. V zápalu vlastní vtipnosti mu ale jaksi nedošlo, co vlastně právě veřejně přiznal. Nabízí se totiž jedna naprosto děsivá, leč zcela logická otázka.
Takže vy si, pane ministře, nahráváte jednání vlády na soukromé zařízení, které posílá a ukládá data na komerční cloud?
„Nebojte, to není cizí štěnice. To jen já posílám státní tajemství na internet“
Šťastný se nám vlastně snaží namluvit, že je vše v naprostém pořádku. Přitom právě potvrdil, že on sám jako ústavní činitel porušuje základní bezpečnostní pravidla. AI diktafony typu Plaud totiž nefungují jako staré kazety.
Zvuk rovnou odesílají na servery (často do zahraničí), kde ho umělá inteligence zpracovává do textu.
Zavléct takové zařízení do chráněné místnosti, kde se řeší utajované informace a kam se ze zákona nesmí nosit ani zapnuté mobilní telefony, to není žádná roztomilá historka o ztracené hračce z Alzy.
Je to bezpečnostní riziko prvního stupně. Šťastný tím novinářům zkazil aféru „cizí štěnice na vládě“ jen proto, aby vyrobil aféru novou: „Vládní ministr odesílá obsah jednání kabinetu na pochybné servery a ani mu to nepřijde divné.“
Zázračně nalezená paměť
A pak je tu samozřejmě ta úsměvná rovina celé věci. Zařízení se podle Úřadu vlády našlo v lednu. Měsíce leželo v šuplíku šéfky úřadu Tünde Barthy. Boris Šťastný celou tu dobu zjevně svůj „nepostradatelný“ záznamník nepotřeboval, nehledal ho a vůbec mu nechyběl.
Zázračně si na něj vzpomněl až v momentě, kdy o něm vyšel článek webu Seznam Zprávy. A kdo mu tedy dělal zápisky?
Je naprosto absurdní, že v nejhlídanější budově státu leží měsíce nahrávací zařízení, nikdo po něm nepátrá, nikdo neudělá forenzní analýzu, a když se na to přijde, majitel to zkusí zahrát do autu s tím, že vlastně o nic nejde.
Obrana státu v praxi Babišovy vlády
Celý tento bizarní příběh dokonale zapadá do širšího obrázku toho, jak Babišova vláda přistupuje k bezpečnosti České republiky.
Na jedné straně premiér Babiš na summitu NATO hrdě oznamuje, že nebudeme přispívat na obranu Ukrajiny a že vlastně nehodláme ani v roce 2026 plnit náš alianční závazek 2 % HDP na obranu.
Na straně druhé se ukazuje, že tahle parta „suverénních vlastenců“, která chce poučovat spojence, není schopna ohlídat ani vlastní zasedačku.
Tajné informace si klidně nahrávají na chytré hračky z e-shopu, diktafony s připojením k internetu ztrácejí pod stolem jako drobné a uklízečky je pak odevzdávají do šuplíku. Pokud takhle vypadá Babišova vysněná národní bezpečnost, měli bychom se všichni začít opravdu bát.
Sledovat vládního ministra, jak se snaží vtipkovat o ztraceném diktafonu z Alzy a vůbec mu nedochází, že se právě přiznal k nahrávání utajovaných jednání na komerční cloud, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní nekompetence a sdílíte můj názor, že bezpečnost státu se nedá dělat na koleni (ani nahrávat na čínské servery), budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup nových AI hraček pro ministra Šťastného ani na kurzy kyberbezpečnosti pro Babišův kabinet, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
