Článek
Když nemáte reálná politická řešení a vaše dosavadní vládní angažmá připomíná spíše sérii dětinských naschválů (zdravíme na Ministerstvo zahraničí, konkrétně do kanceláře potenciálních blokací akreditací pro prezidenta), musíte vsadit na něco jiného.
Předseda Motoristů Petr Macinka si vybral aroganci a urážky. Ve svém nejnovějším mediálním výstupu se rozhodl, že si zahraje na nejvyššího kádrováka a začne rozdávat nálepky méněcennosti.
Na dotaz plátku iDNES ohledně svého chování se s typickým úšklebkem nechal slyšet:
„Musím přiznat, že v české politice existuje řada lidí, kterými upřímně pohrdám. Někteří jsou podle mě méněcenní, jak už jsem říkal. Ale tak dobře. Na někoho mohu působit arogantně, na někoho třeba ne. Pokud působím arogantně, je to asi moje chyba a můj problém a asi pak prohraju volby. Anebo třeba ne.“
Slovník z temných časů
Zastavme se na chvíli u toho slova „méněcenný“. V demokratické politice můžete s oponentem nesouhlasit, můžete se s ním hádat do krve o daních, o euru nebo o směřování země. Můžete si myslet, že je hlupák. Ale označovat politické konkurenty za méněcenné bytosti, to už vyžaduje pořádnou dávku absolutní ztráty soudnosti.
Je to slovník, ze kterého běhá mráz po zádech, protože historicky termín „méněcennost“ patřil do úst těm nejhorším totalitním ideologiím, nikoliv do demokratické debaty.
Pan Macinka to ale zjevně bere jen jako další provokativní trolling, kterým chce nahnat laciné body u svých radikálnějších fanoušků. Myslí si, že arogance je znakem síly. Jenže čísla ukazují něco úplně jiného. A co je nejhorší? Že to neudělal jen jednou, ale vyloženě cíleně to opakuje a ještě si to užívá.
Zrcadlo preferenčních hlasů
„Asi pak prohraju volby. Anebo třeba ne,“ krčí rameny Macinka. No, pane předsedo, ona ta čísla mluví celkem jasně. Současné průzkumy ukazují, že hvězda Motoristů už dávno narazila na svůj strop a hnutí si vede hůře, než jaké byly jeho někdejší volební zisky. Bublina splaskává.
A co je pro Macinkovo křehké ego zřejmě nejbolestivější? Pohled na preferenční hlasy z reálných voleb. Vezměme si třeba takového Víta Rakušana (STAN), do kterého se předseda Motoristů v minulosti tak rád strefoval.
Tento v očích Macinky „nejméně cenný“ politik posbíral od občanů drtivě více preferenčních hlasů než elitáři Macinka či Turek. Stejně tak hnutí STAN jako celek Motoristy ve volbách jasně přeskočilo.
A nezůstává jen u něj. Podívejme se na Evu Decroix nebo Martina Kupku. Oba tito politici dostali od občanů mnohem silnější osobní mandát než pan Macinka.
Pokud tedy voliči ve svobodných volbách svými kroužky jasně ukazují, koho si váží více a koho méně, matematika je neúprosná. Ten, kdo tu tahá za kratší konec a koho občané považují z hlediska politického přínosu za znatelně slabšího, zjevně nesedí v opozičních lavicích, ale přímo v čele Motoristů.
Arogance prázdnoty
Celé toto Macinkovo vystoupení je jen dalším důkazem toho, jak prázdná vlastně politika populistů je. Když neumíte obhájit ekonomické směřování země, když se schováváte za papírové bankovky a hrajete dětinské hry s prezidentovou účastí na summitech, nezbývá vám nic jiného než plivat kolem sebe.
Nazývat ostatní méněcennými a přiznat pohrdání ostatními politiky je totiž mnohem jednodušší než předvést skutečnou politickou práci.
Sledovat politiky, jak si léčí vlastní komplexy a klesající preference tím, že své oponenty označují za méněcenné, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání arogance moci a sdílíte můj názor, že trolling do čela státu nepatří, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup slovníků cizích slov ani na lekce arogance, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/petr-macinka-petr-pavel-klempir-ceska-televize-summit-nato.A260603_173437_domaci_jans
