Článek
Když se ministr zahraničí Petr Macinka rozhodne dělat vysokou diplomacii, připomíná to občas spíše manýry uraženého vyhazovače před venkovskou diskotékou.
Nejnovější dějství vládní frašky kolem (ne)účasti prezidenta Petra Pavla na bezpečnostním summitu NATO v plné nahotě ukazuje, že kabinet Andreje Babiše ztratil nejen respekt k ústavním zvyklostem, ale i základní politickou slušnost.
Z přímo volené hlavy státu dělá ministr podřízeného, kterému navíc drze vyhrožuje, že mu nevyřídí papíry.
Kdo tu vlastně velí? Večeře jen pro vyvolené
Složení delegace na klíčový summit NATO se stalo kolbištěm, na kterém si současná vládní garnitura vyřizuje s Hradem osobní účty.
Kámen úrazu je už jen samotná zahajovací večeře, o které pan ministr Macinka v rozhovoru pro iDNES prohlásil, že je vlastně důležitější než summit samotný, protože se tam lídři mohou neformálně bavit.
A koho tam Česko pošle? Podle Macinky to bude buď premiér, nebo zkrátka „někdo bez vlivu na exekutivu“.
Tím „někým bez vlivu“ myslí prezidenta republiky s mandátem od více než tří milionů občanů. Prezidenta, který má za sebou kariéru druhého nejvýše postaveného muže v celém NATO.
Zredukovat Petra Pavla na bezvýznamného statistu, který by na summitu jen překážel skutečným (rozuměj Babišovým) exekutivním kádrům, je projev čiré arogance moci.
V civilizovaném světě hlava státu a premiér na klíčových summitech spolupracují. V českém podání roku 2026 ministr zahraničí zkouší prezidenta nepustit ani ke stolu.
Akreditační vyděračství v přímém přenosu
Zlatý hřeb Macinkova diplomatického umu ale přišel ve chvíli, kdy dostal otázku, co by dělal, kdyby se Andrej Babiš s Petrem Pavlem na účasti přece jen nakonec dohodli.
Pan ministr, místo aby jako správný úředník státu srazil paty a zajistil hladký průběh, de facto pohrozil administrativní sabotáží:
„Zadruhé je třeba vnímat administrativní rozměr věci. To znamená, že někdo musí někomu vyřídit akreditaci.“
Přeloženo do srozumitelné češtiny: I kdybyste se, pane prezidente, s premiérem dohodl, to moje ministerstvo drží v ruce razítko a já vám tu kartičku na krk prostě nevytisknu.
Dělat ze zahraniční politiky státu nástroj osobní msty a využívat k tomu byrokratické kličky je chování, které patří na pískoviště v mateřské škole, nikoliv do Černínského paláce.
Ústava podle Motoristů
Korunu všemu nasadil šéf diplomacie při komentování prezidentovy hrozby, že v případě vyšachování podá kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. „Tím opravdu nežiji. Prezident a právní výplody jeho týmu jsou obvykle mimo realitu,“ opřel se do Hradu.
Tady už končí legrace. Kompetenční žaloba je naprosto standardní, legitimní a Ústavou předpokládaný nástroj pro řešení sporů mezi nejvyššími institucemi.
Pokud ministr zahraničí označuje ústavní kroky hlavy státu za „výplody mimo realitu“, dává tím jasně najevo, že pro něj nějaká pravidla právního státu vůbec nic neznamenají.
Vztahy mezi Hradem a vládou jsou na bodu mrazu. Macinka tvrdí, že to škodí hlavně prezidentovi. Ne, pane ministře. Škodí to především České republice.
V době obrovské globální nestability vypadáme před našimi spojenci v NATO jako rozhádaná tlupa, kde se premiér s prezidentem nesnesou v jedné místnosti a kde ministr zahraničí hraje roli poťouchlého byrokrata schovávajícího akreditační formuláře.
Sledovat politiky, jak si pletou ministerstva s vlastní firmou a z české zahraniční politiky dělají nástroj pro uspokojování vlastního ega, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání papalášských manýrů a sdílíte můj názor, že státní reprezentace by neměla připomínat hospodskou rvačku, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z vašeho příspěvku na kávu nebudu platit žádné pochybné úřední akreditace. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/petr-macinka-petr-pavel-klempir-ceska-televize-summit-nato.A260603_173437_domaci_jans
