Článek
Když Filip Turek, ikona vládních Motoristů, s velkou pompou nastupoval do funkce místopředsedy Rady Státního fondu životního prostředí (SFŽP), znělo to jako začátek nekompromisní křížové výpravy.
Do médií se prsil, jak konečně zarazí dotace všem těm zlým ekologickým aktivistům. „Aktivisté z Duhy a jim podobní mají smůlu,“ hřímal s aurou drsného alfasamce, který jde vyčistit Augiášův chlív.
Uběhly tři měsíce a ukázalo se hned několik drobností. Zaprvé, jak v novém článku informují Seznam Zprávy, Turek z této pozice žádné dotace zarazit nemůže, protože Rada je pouze poradní orgán. A zadruhé, aby mohl někde teoreticky bouchnout do stolu, musel by si k němu nejdřív sednout. A to se panu zmocněnci tak nějak nechce.
Funkce na míru a omluvenky jako na základce
Podle zjištění Seznam Zpráv se Filip Turek od svého jmenování neukázal ani na jednom ze tří řádných zasedání Rady. Byl sice na jedné online schůzce, ale když došlo na reálnou, fyzickou práci, pan místopředseda se třikrát „řádně omluvil“.
Celá situace je o to absurdnější, když si uvědomíme, jak se k této pozici vůbec dostal. Bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík trefně upozornil, že Rada fondu dříve žádného místopředsedu nepotřebovala.
Tahle židle se do jednacího řádu zjevně přimalovala až za současné Babišovy vlády, čistě proto, aby Motoristé ukojili Turkův hlad po funkcích a titulech.
A výsledek? Funkce sice existuje, ale zívá prázdnotou. Když musela předsedkyně Rady Berenika Peštová (ANO) z posledního jednání odběhnout, řízení logicky nepředala svému oficiálnímu místopředsedovi Turkovi, protože tam prostě nebyl, ale někomu úplně jinému.
Sama Peštová to ovšem bagatelizuje s tím, že „Rada dokáže jet i bez něj.“ Krásnější shrnutí Turkovy politické (ne)užitečnosti už asi nikdo nevymyslí. Když vás instituce, ve které děláte místopředsedu, vlastně vůbec nepotřebuje, jste dokonalým symbolem zbytečného papaláše.
Nečekané požehnání pro naši přírodu i nervy
Ruku na srdce, po prvotním rozhořčení nad tím, že si volený zástupce neplní své povinnosti, by vlastně měla přijít obrovská úleva. Neměli bychom Filipu Turkovi za jeho permanentní absenci vlastně poděkovat?
Zvažme totiž tu hrozivou alternativu, že by tam pan zmocněnec skutečně chodil a aktivně se snažil proměnit své předvolební hrozby v realitu. Mít u kormidla orgánu řešícího životní prostředí člověka, jehož celá politická existence stojí na popírání klimatických hrozeb a nenávisti k ekologům, je recept na katastrofu. Nemluvě o všech možných skandálech, které má na svědomí.
Jeho prázdná židle je tak vlastně tím nejlepším možným darem pro českou přírodu.
Navíc upřímně, Filipa Turka už je všude jinde i tak víc než dost. Vyskakuje na nás z podcastů, z doporučených videí na YouTube, ze sociálních sítí, kde neustále poučuje, moralizuje a vypráví o své domnělé neomylnosti, nebo píše všelijaké věci do komentářů.
To, že alespoň na chvíli ušetříme pracovníky Státního fondu životního prostředí jeho přítomnosti a necháme ho raději sedět někde v garáži se zapnutým mikrofonem, je vlastně malým vítězstvím pro celou Českou republiku.
Tragikomická premiéra u pultíku
Sám Turek ovšem na konfrontaci ohledně svých absencí reaguje přesně tak, jak to u něj už známe. Mlží. Ohání se tím, že za sebe může poslat „pověřenou osobu“.
Když ale voličům slibujete, že osobně vymýtíte zelenou ideologii, poslat za sebe náhradníka, protože vy zřejmě zrovna točíte další video na sítě, je docela slušný podvod na vlastních fanoušcích.
Jeho chování na fondu navíc dokonale zapadá do jeho legendárního „bobříka mlčení“ v Poslanecké sněmovně. Měsíce nevystoupil s jediným slovem a svou pasivitu pak arogantně omlouval tím, že si prý „na rozdíl od Pirátů neudělal ze Sněmovny studio na natáčení videí pro sociální sítě.“
A když už tento bobřík mlčení po dlouhých měsících konečně prolomil, byla to tragikomedie v přímém přenosu. Ve své historicky první sněmovní řeči totiž slavnostně představil svůj vlastní pozměňovací návrh, jen aby vzápětí všechny přítomné úpěnlivě poprosil, ať pro něj proboha nehlasují.
Zlý Brusel mu prý totiž pohrozil, že by nás jeho legislativní kutilství stálo desítky miliard na dotacích. Takže si to shrňme. Do Sněmovny chodí mlčet, a když už promluví, tak jen proto, aby v panice potopil svou vlastní práci, protože před jejím podáním zjevně vůbec netušil, jaké má reálné dopady.
Slyšet zrovna od takového člověka kritiku, že si někdo dělá z politiky show, je zkrátka vrcholná komedie. Křížová výprava proti ekologům se tedy zjevně odkládá, protože pan místopředseda má zrovna neomluvené hodiny a sněmovní pultík mu zjevně nahání hrůzu. A my za to můžeme být jen a jen rádi.
Sledovat politiky, jak si hrají na neohrožené zachránce republiky, aby pak v tichosti vymýšleli omluvenky do práce a u pultíku v panice potápěli vlastní zákony, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání póz a laciných slibů a sdílíte můj názor, že prázdná židle po radikálních populistech je vlastně ta nejlepší zpráva pro naši zemi, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup omluvenek pro absentující poslance ani na zbytečné ministerské pašalíky, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
