Článek
Co když si přejeme mít děti/mít víc dětí, ale …
… ve škole nám říkali, že planeta je přelidněná, a my teď věříme, že pro naše dítě už není na planetě místo,
… ve škole nám říkali, že přírodní zdroje jsou omezené a my věříme, že pro naše děti už není dost uhlí, vzácných kovů a dalších surovin,
… vidíme, jak ubývá hmyz, ubývají korály, vymírají živočichové, a máme obavy, že příští generace bude mít dost nepříznivé podmínky pro život na Zemi,
… celý život, co si pamatujeme, jsme se připravovali na kariéru, chodili do školy, učili se, a teď to nechceme zahodit a děti odkládáme, než si vybudujeme dobrou kariéru,
… léta jste nám říkali, hlavně ať neotěhotníme a nezkazíme si život dítětem, od první menstruace jste nám nechali předepsat antikoncepci, a teď si nejsme jisté, zda dítě opravdu chceme, nebo jen cítíme společenský tlak, že mít děti je normální,
… nechceme mít děti a pak se s nimi vídat jenom u snídaně a u večeře, když zkrácené úvazky prakticky nejsou/jsou jenom na papíře (ale práce se musí udělat jako za osm hodin),
… z jednoho příjmu nemůžeme financovat nájem a všechno ostatní, a s rodičovským příspěvkem jenom na dva roky počítat nemůžeme, protože pro dvouleté dítě není ve státní školce místo a soukromé školky/dětské skupiny jsou drahé,
… nemůžeme mít děti hned za sebou, protože jsme na děti samy, nemáme podporu babiček ani dostupné jesle a školy, a věkový rozdíl aspoň pět let mezi dětmi si nemůžeme dovolit, když máme první dítě až po třicítce,
… jsme generace, která nedělá věci jenom proto, protože se to tak má dělat, zvažujeme, zda zvládneme být dobrými rodiči a o kolik dětí se zvládneme postarat, a neřešíme, jestli si naši rodiče přejí vnoučata nebo co si pomyslí sousedi.
A pokud na těchto důvodech něco je, dá se jejich řešením jednoduše porodnost zase zvýšit? To už si necháme pro další článek.
