Článek
Paní Karla byla od roku 2014 zaměstnaná u velké společnosti, která pronajímala byty. Paní Karla měla pracovat na pozici sales manager, tedy hledat nové zájemce o bydlení a uzavírat s nimi nájemní smlouvy. Zaměstnavatel v červenci roku 2017 zjistil, že paní Karla nikdy nepřišla na pracoviště a nezačala pracovat. Proto s paní Karlou okamžitě ukončil pracovní poměr.
V květnu roku 2018 podal zaměstnavatel žalobu k soudu. Požadoval, aby mu paní Karla vrátila mzdu, kterou neoprávněně dostala. Paní Karla s tím nesouhlasila, tvrdila, že do práce chodila. Ani zaměstnavatel, ani paní Karla, soudu nedoložili důkazy, jestli paní Karla do práce chodila.
Zaměstnavatel ani paní Karla se nechtěli vzdát, a proto se případ dostal až k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud posuzoval, jestli u soudu zaměstnavatel musí prokázat, že paní Karla nechodila do práce, nebo naopak paní Karla musí prokázat, že do práce chodila. Nejvyšší soud tedy rozhodoval, jestli má okresní soud žalobu zamítnout nebo ji vyhovět v případě, že nebude prokázána ani jedna varianta.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tzv. důkazní břemeno tíži zaměstnavatele. Když zaměstnavatel podává žalobu na vrácení mzdy, protože zaměstnanec nechodí do práce, musí u soudu zaměstnavatel také prokázat, ze zaměstnanec do práce skutečně nechodil. Tedy zaměstnavatel musí typicky předložit evidenci odpracované doby zaměstnance a případně navrhnout další důkazy, například svědky, kteří verzi zaměstnavatele potvrdí.
Teprve když zaměstnavatel tyto důkazy předloží, musí zaměstnanec u soudu skutečnosti prokazované zaměstnavatelem vyvrátit.
Nejvyšší soud nemohl ve věci sám rozhodnout, protože bylo nezbytné doplnit dokazování. Případ proto vrátil okresnímu soudu. Okresní soud vyzve zaměstnavatele, aby chybějící důkazy doplnil, a poskytne mu k tomu dostatečný čas. Podle toho, co zaměstnavatel soudu doloží, paní Karla bude nebo nebude mzdu vracet.
____________________________________________________
Výše uvedený příběh vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2024, sp.zn. 21 Cdo 1993/2024, právní závěry jsou citovány z uvedeného rozhodnutí
Jméno Karla bylo pro žalovanou vybráno náhodně a neodpovídá iniciálám žalované uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
