Článek
Manželé paní Marie a pan Milan se rozhodli, že budou podnikat. Bohužel byli šikovní jako Pat a Mat, místo zisku vygenerovali řadu dluhů. Podali insolvenční návrh, soud jim naštěstí vyhověl a povolil jim oddlužení (se zpeněžením majetkové podstaty). Paní Marie ani pan Milan nenastoupili do zaměstnání, zkusili pokračovat v podnikání.
Bohužel zázrak nenastal a podnikání se jim stále nedařilo. Ani po schválení oddlužení nezačali platit sociální a zdravotní pojištění. Neplatili řádné splátky v insolvenčním řízení. Navíc se cítili být pštrosem, strčili hlavu do písku a nespolupracovali s insolvenčním správcem.
Jako bonus, aby snad soudu usnadnili rozhodování, ještě zatajili insolvenčnímu správci, že mají další majetek. Seběhlo se to takto. Pan Milan a jeho kamarád provozovali zahradní centrum, kamarád už nechtěl v zahradním centru pokračovat, a tak uzavřeli dohodu o narovnání. Podle dohody o narovnání pan Milan pokračoval v provozu zahradního centra sám, ponechal si zahradní centrum s vybavením a kamarádovi zaplatil 125.000,- Kč. Přitom insolvenčnímu správci tvrdil, že žádné peníze nemá. Kdyby tyto peníze byly darem od Milanovy dcery, jak následně Milan uvedl, měl tyto peníze poslat insolvenčnímu správci, aby je správce vyplatil věřitelům.
Pro insolvenční soud byla situace přehledná jako pro řidiče prázdná silnice po půlnoci. Soud bez pochybností rozhodl o zrušení schváleného oddlužení. Bohužel stejně jako na prázdné silnici může řidič přehlédnout ježka, insolvenční soud přehlédl, že pan Milan vlastní zahradní centrum s vybavením v hodnotě 125.000,- Kč. Insolvenční soud došel k závěru, že dlužníci nic nemají, a insolvenční řízení zastavil.
Pan Milan s paní Marií projevili sebereflexi na bodu mrazu, a podali odvolání. Mysleli si, že oddlužení mělo pokračovat. Odvolací soud zahradní centrum nepřehlédl, potvrdil závěr insolvenčního soudu o zrušení oddlužení a rozhodl, že insolvenční řízení bude pokračovat konkurzem, ve kterém bude zahradní centrum zpeněženo.
To se panu Milanovi a jeho manželce vůbec nelíbilo, a protože už se nemohli odvolat, podali dovolání. Namítali, že odvolací soud rozhodl o konkursu, aniž by věc vrátil insolvenčnímu soudu. Tím panu Milanovi a jeho ženě byla odejmuta možnost nechat rozhodnutí o konkurzu přezkoumat soudem druhého stupně.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v insolvenčním řízení odvolací soud skutečně nemůže rozhodnout tak, že by svým rozhodnutím zhoršil postavení toho, kdo odvolání podal. Tato zásada ale není bezbřehá, odvolací soud nemusí věc vracet k rozhodnutí insolvenčnímu soudu vždy, když je třeba něco jen doplnit. V tomto případě bylo klíčové, jestli má být oddlužení zrušeno nebo ponecháno, a v tomto se insolvenční i odvolací soud shodly. Otázka, že po zrušení odvolání se má ještě prodat v konkurzu majetek dlužníka, je jen otázkou doplňující, o které může odvolací soud rozhodnout sám.
Můžeme doplnit, že kdyby pan Milan s paní Marií odvolání nepodali, insolvenční řízení by skončilo a panu Milanovi by zůstalo zahradní centrum. Nejspíš by o něj stejně později přišel, protože by jeho věřitelé podali exekuční návrh, ale do té doby by mohl vybavení zahradního centra prodat a peníze použít pro svou potřebu.
____________________________________________________
Výše uvedený příběh vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2025, sp. zn. 29 NSCR 22/2024, právní závěry jsou citovány z uvedeného rozhodnutí.
Jména Marie a Milan byla vybrána náhodně a neodpovídají jménům účastníků řízení uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu.
