Článek
V únoru roku 2018 otřásla Slovenskem zpráva, že byl zastřelen novinář Ján Kuciak a jeho přítelkyně. Informace o tragédii se rychle roznesla i do ostatních zemí, kde vzbudila velkou pozornost. Zástupy lidí se tehdy na Slovensku smutně loučily s mladým a nadějným novinářem, média psala o definitivním konci Roberta Fica a na nás v Česku mohla celá situace působit tak, že kalich trpělivosti přetekl a Slovensko se chce vydat novou cestou.
Začátek této „nové cesty“ nevypadal na první pohled vůbec špatně. V roce 2019 se prezidentkou Slovenska stala Zuzana Čaputová a o rok později poslali slovenští voliči Roberta Fica do opozice. Ač Igor Matovič byl většinově vnímán rozhodně lépe než Robert Fico, bylo zřejmé, že situace má k dokonalosti daleko. Na jedné straně vládnoucí koalice z rozumu pod taktovkou Matoviče, na straně druhé straně hrůzně vypadající opozice, kterou reprezentovala strana SMER-SD Roberta Fica a krajně extrémistická strana ĽSNS Mariana Kotleby.
Uběhlo pár let a stav slovenské politiky je horší, než by si kdo mohl tehdy představit. Spasitel Matovič se proměnil v nepředvídatelnou postavu, se kterou by rozumný člověk odmítl plánovat byť výlet na kole, střídání vlád tak rychlé, že je namístě přemýšlet o zavedení windfall tax na stěhovatelské společnosti, tragický stav slovenské politické kultury a prezidentka Čaputová, která od toho dává z pochopitelných důvodů ruce pryč.
A jaká je situace těchto aktérů konkrétně? Matovič balancuje v průzkumech lehce nad hranicí 5 %, v čele první úřednické vlády v historii Slovenska je Ľudovít Ódor, o kterém drtivá většina lidí v Česku nikdy neslyšela a prezidentka Čaputová, která ač stále plná nadějí, slušnosti a hodnot, tak příští rok definitivně ukončí svoji misi v prezidentském úřadě. A navzdory tomu, že se preference Kotlebovců propadly hluboko do pole poražených, jejich nástupce, Republika, představuje v podstatě to samé. Jsou to více či méně Kotlebovci v saku.
Do popředí se teď dere staronová tvář, kterou je Robert Fico. Člověk, který představuje bezprostřední nebezpečí pro směřování Slovenska, zejména pak v probíhající invazi Ruska na Ukrajinu. Zatímco doposud se Slovensko postavilo na správou stranu a v přepočtu na HDP je jednou ze zemí, která poskytuje Ukrajině největší pomoc, z Ficovy ostré proruské rétoriky plyne, že pokračování tohoto trendu rozhodně není v jeho zájmu. V jeho rétorice lze tak spatřovat formulace, které jako by z oka vypadly propagandě z Kremlu. To, že značná část slovenské populace spatřuje v tomto přístupu zalíbení, není bohužel nic překvapivého. Vždyť více obyvatel na Slovensku si myslí, že viníkem války na Ukrajině je Ukrajina a Západ, než že viníkem je Rusko. To bohužel jen koresponduje s tím, že polovina obyvatel na Slovensku vnímá NATO jako bezpečnostní riziko pro svoji zemi.
Proč tedy Fico vede na Slovensku předvolební průzkumy a jeho bývalý spolustraník Pellegrini je hned v závěsu? Odpovědí nám mohou být průzkumy agentury GLOBSEC, podle které si polovina obyvatel Slovenska přeje v čele země autokrata, který se nebude muset zabývat Národní radou. Při srovnání nálad zemí ve střední a východní Evropě je patrný odklon Slovenska od zemí jako je Česko, Polsko či Pobaltské státy. Naopak je zřejmý téměř totožný stav společnosti, jako je tomu v Maďarsku. A velká část slovenské společnosti nad tímto zavírá oči. K tomu přibývají ostré útoky na prezidentku Čaputovou (zřejmě kvůli její jednoznačné prozápadní orientaci), které však zůstávají u této části společnosti bez odezvy, a kterou nálady ve společnosti vyčerpaly.
Co se to děje se Slovenskem? Ze státu, který se před několika lety vzedmul k nové a lepší kapitole dějin, se stává státní útvar, který se začíná až nebezpečně přibližovat Maďarsku. A hrozba opětovné vlády kvazimafiánské struktury Fica se přibližuje o to rychleji. Ač je současná situace výsledkem celé řady faktorů, lze je shrnout do jedné věty: Slováci neinvestují do své země. A dost možná již zanedlouho sklidí hořké plody své pasivity.
