Článek
Vyvěste duhové vlajky!
Prahou po roce vlají duhové vlajky. Znamení podpory LGBTQ+ komunity, a právě probíhajícího festivalu Prague Pride. Člověk by si myslel, že v roce 2026, ve střední Evropě, v civilizovaném světě, festival upozorňující na práva lidí z LGBTQ+ skupin nepotřebujeme. Že to, kým se člověk cítí být, koho má rád, s kým žije a jak sám sebe prezentuje je čistě věc jednotlivce. Jestli Máňa žije s Vencou nebo s Katkou je všem jedno. Jestli se Béďa cítí být Dášou a je tak šťastný, pak je to to jediné důležité. A jestli chce Karel žít s Liborem od vedle, protože se milují, je to v pořádku. Jenže není! Alespoň pro část, a velmi hlasitou část, Čechů. Jakmile vidí duhovou vlajku, dělá se jim mdlo, vidí rudě a mají potřebu ihned se vyjádřit na internetu i osobně. A plivou jed, nenávist, nepochopení.
Co je festival Prague Pride?
Prague Pride není jen průvod. Je to festival, který trvá celý týden, tedy od pondělí do neděle. Během tohoto týdne proběhne na 200 různých akcí. Průvod je jen jedna z nich. Celý festival rozhodně není určený jen pro LGBTQ+ komunitu, jak si mnozí myslí. Velká část programu je otevřená široké veřejnosti. Najdete tu dílničky a program pro děti, diskuzní skupiny, výstavy, workshopy, poradny, můžete si zacvičit, zatančit, podívat se na film nebo se potkat s pejskaři. Zní něco z toho zvrhle nebo úchylně? Myslím, že ne. Nikde vás nebudou zastavovat homosexuálové a pokoušet se rozvrátit vaši tradiční rodinu. K nevíře, co?
Prague Pride je prostor pro všechny, kdo mají otevřenou mysl. Pro každého, kdo se chce bavit a užít si den. Program se netočí „jen“ kolem LGBTQ+ tematiky, pokud chcete, najdete i „neutrální“ program pro každého. LGBTQ+ program tu je ale samozřejmě taky. Besedy, diskuze, přednášky, setkávání, výstavy… Ale taky rychlorande, kde se můžete seznámit, podpůrné skupiny pro ty, kdo s orientací nebo hledáním vlastního já bojují a mnoho dalšího. Mnoho prospěšného.
Proč festival potřebujeme?
Na tuhle otázku se dá odpovědět velice jednoduše. Otevřete si na internetu jakýkoliv příspěvek na sociálních sítích, článek, nebo video s LGBTQ+ tématikou nebo přímo s tématem Prague Pride. Podívejte se do komentářů. Proto.
Protože nenávist, která se na internetu šíří, je naprosto nesmyslná. Protože se musí mluvit o tom, že LGBTQ+ lidé jsou plnohodnotnými členy společnosti. Nejsou ničím výjimeční ani zvláštní. Chtějí jen to, co kdokoliv jiný. Žít svůj život podle svého. V klidu. Bez předsudků, hloupých nálepek nebo „zvláštního zacházení“. Jenže ono to nejde. Přestože se jejich právní postavení v posledních letech zlepšilo, stále nemají ve všech oblastech stejné právní postavení jako manželé.. Podobné problémy řeší i další lidé z LGBTQ+ komunity. Nejsou přijímáni částí společnosti a stále se stávají terčem nenávisti, urážek nebo diskriminace. Každý den. Mnozí jsou diskriminováni v mnoha směrech. Ať už jde o práci nebo třeba o možnost osvojení dětí.
Kolikrát se vám, kdo jste heterosexuální, stalo, že jste šli s partnerem nebo partnerkou za ruku po ulici a někdo na vás nenávistně křičel? Jen kvůli obyčejnému držení se za ruku? Já to zažila. A to ani nejsem homosexuální. Jen špatně vidím ve tmě, tak mě kamarádka vzala za ruku, abychom bezpečně prošly místem, kde nesvítila lampa. Během pár desítek metrů na nás pokřikovaly hned dvě skupiny „správných a normálních“ občanů, abychom si ty nechutnosti nechaly na doma. Jeden muž nám nabídl, že nás z toho „ližpi*ství vyléčí a ukáže nám, jaký to je mít pořádnýho chlapa“. Přijde vám tohle v pořádku?
Na problém se musí upozornit, aby se mohl začít řešit. A dokud nebude vyřešený, musí se na něj upozorňovat pořád dokola. Problém nejsou LGBTQ+ lidé. Problém je společnost, která je nepřijímá a zachází s nimi jinak než s ostatními. Na to Prague Pride upozorňuje. Proto ho potřebujeme.
Komentáře, které bolí
Napadlo vás někdy, jaké důsledky může mít to, že napíšete komentář do internetové diskuze a stisknete „Odeslat“? Možná ano, možná jste si to jen neuvědomili. Jak se asi cítí člověk, který si přečte následující komentáře? Pokuste se vcítit se do něj a zamyslet se nad tím.
Následující komentáře ze sociálních sítí nejsou upraveny. Jsou zde tak, jak byly na internetu, jen jsou cenzurovány vulgarismy.
„Snad se tam usmažíte vy hov*da odporný…,“ píše rybář z Brna.
„V soukromí ať si lížou nohy u skříně ,ale tohle je na palici a zcela zbytečný,“ píše žena ve středních letech, která na svém Facebookovém profilu mimo jiné vystupuje proti imigrantům.
„Doufam, že nastane ještě taková doba, že tento odpad bude lézt kanálama a bude mít strach vylézt na povrch,“ píše muž, který má na profilové fotce sebe a dítě, a sdílí dezinformace.
„Pojďme jim ukázat v sobotu, že je nikdo nepodporuje. Max spolubydlící z Bohnic,“ vyzívá muž, zatímco na svém profilu se hrdě prohlašuje za fanouška mládežníků (tedy dospívajících) ze Sparty.
„Tyce do ruky na Vas.....jste asi neco vic kdyz musite delat pochody a otravovat lidi s tou vasi labilitou,“ píše muž, který má dle profilu na Facebooku tři děti a podporuje SPD.
Proč zmiňuju, že komentující mají něco společného s dětmi? Protože v tom je největší nebezpečí těchto komentářů. Jak by se cítila dcera, která si uvědomí, že má ráda děvčata, a její tatínek píše na Facebooku takové komentáře? Jak by se cítil mladý fotbalista, který si přizná, že není Jiří, ale Jiřina, když si přečte komentář od toho fajn chlápka, co jeho fotbalový tým podporuje? Pokud jste dospívající mladý člověk, máte dojem, že vám nikdo nerozumí. Už jenom z principu. Všichni si to asi pamatujeme. A teď si představte, že patříte mezi LGBTQ+ lidi. Pak máte dojem, že nejenom, že vám nikdo nerozumí, ale ještě k tomu vnímáte tu obrovskou nenávist a nesnášenlivost k LGBTQ+ komunitě. Ještě k tomu, když vaši blízcí sdílejí tyhle názory. Zmíněným komentujícím a všem jim podobným bych ráda položila jednu otázku: „Unesete vědomí, že jste mladého člověka dohnali k nejhoršímu?“
Protože psychika mladého člověka je křehká sama o sobě. Když k tomu přidáte obavu z nenávisti a strach z nepřijetí vlastní rodinou jen kvůli tomu, koho máte rádi nebo jak se cítíte… Mladí lidé si pak sáhnou na to nejcennější, co mají. Na vlastní život. A opravdu je přijatelnější mrtvé dítě než LGBTQ+ dítě?
Sdílení dezinformací, nenávisti k uprchlíkům a oblibu SPD u komentujících zmiňuji také z nějakého důvodu. Tím důvodem je nenávist. To, co veřejně sdílejí, ukazuje na ochotu přebírat neověřené informace a šířit nenávistnou rétoriku. Vypovídá to mnohé o nich, ne o těch, vůči kterým projevují nenávist.
Časy se mění?
Moc bych si přála, aby heslo letošního Prague Pride bylo v tuto chvíli plně pravdivé. Ono částečně je. Časy se opravdu mění, společnost je tolerantnější, o problematice nestejných práv se víc mluví. Je to dobrý začátek. Snad se v krátké době dočkáme toho, že se časy opravdu změní. Nenávist nebude hlasitější než podpora. Láska nebude něco, co je vnímáno negativně, pokud nezapadá do škatulek. Nikdo se nebude podivovat nad tím, že se na ulici drží za ruce dvě ženy nebo dva muži. Vlastní identita bude věcí jednotlivce a bude přijata, ať se člověk cítí jako muž, žena nebo nebinární. Protože dokud to neubližuje okolí nebo neporušuje zákon, nikomu není nic do toho, jak se člověk cítí.
Až se časy natolik změní, pak Prague Pride nebude potřeba. Zatím ten den nepřišel.
Zdroje: Deník N, iDnes, Novinky, Prague Pride
