Článek
Mužík, který přerušil soutěž
„Já jsem motorista! Mám imunitu!“ nese se křik ze zákulisí pódia až k divákům.
Ozývají se podivné zvuky. Cimbálová kapela utichá. Klarinetistovi došel dech. Cimbalistovi vypadly paličky z rukou a tiše kleply o pódium.
Ticho se šíří i mezi davem shromážděným před pódiem.
„Je to součást programu?“ šeptá jeden tanečník druhému, který ztuhl uprostřed výskoku a valí oči na bok pódia, kam není zpředu vidět.
Přímo z toho směru je na pódium vystrčen moderátor. Klopýtne, pak se narovná, otočí se k divákům, vrhne kradmý pohled stranou, zhluboka se nadechne a roztřeseným hlasem řekne: „Děkujeme soutěžnímu souboru, nyní přijde zlatý hřeb programu!“
Tanečník konečně dopadá na zem. Zvedne se a zmateně se rozhlíží.
„My jsme ještě neskončili!“ brání se, když je dvojicí mužů v oblecích a s tmavými brýlemi na očích tlačen do zákulisí.
„Vážení diváci, přivítejte Metra Pacinku!“ překřikuje ho moderátor a rychle mizí stranou.
Muži v oblecích si měří dav před pódiem pohledem. Na pódium vystupuje malý mužík s drzým úsměvem. Chopí se mikrofonu, rozhlédne se a ukloní se.
„Tohle je folklorní festival!“ ječí kdosi v davu.
Zbytek davu bučí tak, až se krávy z nedaleké louky stahují blíž.
Proslov století
Malý mužík na pódiu párkrát poskočí. Na okamžik ztratí svůj pověstný úsměv, pak pevně sevře mikrofon a zahřmí: „Vy jste se úplně zbláznili!“
Drobný mužík Metr Pacinka se pokouší o káravý tón. Jeho drobná postavička a slabé hlasivky mu to ale neumožňují.
„Víte, co jste udělali?“ pokračuje kňouravě. „Chudák Otík Pokrývač vám včera přišel rozdat radost, smích a pozitivní energii. A co jste udělali vy?! Byli jste na něj zlí! Otík už tři dny brečí!“ dramaticky se odmlčí a vrhá do davu pohledy jako čivava se vzteklinou.
„Jak může brečet tři dny, když tu byl včera?“ ozve se osamělý hlas ze zkoprnělého publika.
„To je jedno, že tu byl včera! Brečí tři dny! Kapesníky se mu platí ze státního rozpočtu. Víte, kolik je jich potřeba? Má jich plnou kancelář papírových kapesníků. Uklízečka tam odmítá chodit,“ promlouvá Pacinka davu do duše.
„Kupte mu látkový! Šetřete přírodu. Zabraňte klimatické krizi,“ zazní hlas lidu, tedy davu, následovaný jásotem.
„Klimatická krize neexistuje! Skončila!“ zařve Pacinka, až mu přeskakuje hlas.
Následně si otírá čelo, protože je skoro padesát stupňů ve stínu. V první řadě omdlévá divák. Nikdo neví, jestli horkem nebo silou onoho prohlášení. K bučení davu se přidávají i krávy.
„Vy jste se zbláznili! Úplně jste se zbláznili… Děláte z toho politický festival. Tady přece jde o folklor! A když sem přijde politik, bučíte na něj!“ Pacinka dupe nožkou.
„Ty přijedeš dělat politický vystoupení a my z toho děláme politický festival?“ huláká stařík vpředu.
Dav ho odměňuje potleskem.
„Urážet politiky je český folklor. Takže tohle je folklorní vystoupení,“ reaguje Pacinka okamžitě. „Ani komunisti si nedovolili dělat tu z toho politický festival! A vy?“
Dav se kromě bučení rozdupe. Krávy se přidají. Pódium se třese. Metr Pacinka se rozkročí, aby získal stabilitu.
„Co si o sobě myslíte? Že tu startujete nějakou revoluci? Na tomhle malinkým setkání? Stejně ani nikdo mimo tohle město neví, kde je Strážnice!“ Pacinka se krátce zasměje.
Jeden z mužů v oblecích se vrhá proti tanečníkovi verbuňku, který se pokouší dostat na pódium. Dav řičí. Krávy už nedupou, skáčou a přibližují se.
„Nevěříte mi? Řekl jsem ráno řidiči, aby mě odvezl na strážnici. Víte, kde mi zastavil? Před policejní stanicí!“ překřikuje Pacinka hluk.
Mezi bučením a duněním se ozývá pískot.
„Je vám horko. Taky jste něco vypili… Vždyť vy mě přece máte rádi! A Otíka taky. Volilo mě skoro čtyři tisíce lidí. Národ mě miluje! Když není zmožený neexistujícím oteplováním a alkoholem,“ promlouvá Pacinka neklidně.
Z davu se ozve tlesknutí.
„Praštil jsem komára, nebyl to potlesk!“ ozve se okamžitě jeho původce.
Metr Pacinka popotahuje.
„Nechtě mě mluvit!“ dožaduje se, ale jeho slova zanikají v novém pokřiku davu.
„Vypadni! Vypadni! Vypadni!“
„Vy jste se zbláznili! Úplně jste se zbláznili! Ničíte si festival,“ obviňuje Pacinka diváky ublíženě.
Přímo pod pódiem stojí kráva a hledí na politika. Následně táhle zabučí a pokusí se na něj plivnout. Jen se pokusí, krávy to samozřejmě neumí.
(Ne)Politická píseň
Pacinka ustupuje, muži v oblecích skáčou z pódia a snaží se zpacifikovat krávu. Na pódium přibíhá moderátor, cosi šeptá a tahá Pacinku za rukáv. Dav ustupuje kravám, které se snaží ochránit svou družku.
„Ještě vám zazpívám, když už je to festival. A nezapomeňte, nedělejte z toho politický festival!“ huláká Pacinka skoro fistulí a odstrkuje moderátora.
Dav píská a dál skanduje: „Vypadni! Vypadni! Vypadni!“
Pacinka se usměje, ukloní se, podupává si nožkou do rytmu a začne: „Já jsem motorista, přicházím k vám ze sněmovny. Já jsem motorista, radost nesu vám. Já můžu láti, vy nesmíte taky… já jsem motorista, o tom zpívám vám…“
To už na pódium přibíhají tanečníci verbuňku zmatení horkem i šílenou situací. Dávají se do tance. Podpatky dupou, nohy létají až nad hlavy. Jeden z tanečníků nešikovně (nebo šikovně?) vykopává Pacinkovi mikrofon z ruky. Diváci fascinovaně sledují, jak mikrofon letí pod pódium a přistává přímo před krávou. Dva muži v oblecích se ji stále pokoušejí přemoct. Kráva, která zřejmě vytušila svou životní příležitost, si jich ale nevšímá. Pomalu sklání hlavu k mikrofonu. Metr Pacinka na jevišti cosi ječí, vyhýbá se tanečníkům a rudý vzteky dupe nohama.
„Bůů, bůůů, bů, bůůůů!“ pronáší kráva procítěně do mikrofonu.
Dav propuká v jásot a nikdo nevěnuje pozornost prchajícímu Pacinkovi. Folklor byl zachráněn!
