Článek
Poprvé je představil v roce 1942 ve své povídce Runaround a později je dále rozpracoval ve svých románech. Tyto zákony se staly ikonickými nejen v literatuře, ale také v diskusích o budoucnosti umělé inteligence a autonomních technologií.
První zákon stanoví, že robot nesmí ublížit člověku, ani svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
Druhý zákon říká, že robot musí uposlechnout příkazů člověka, pokud tím neporuší první zákon.
Třetí zákon pak nařizuje, že robot musí chránit sám sebe, pokud tím neporuší první nebo druhý zákon.
Později Asimov přidal ještě nultý zákon, který staví na první místo ochranu celého lidstva – robot nesmí ublížit lidstvu, ani svou nečinností dopustit, aby lidstvu bylo ublíženo.
Ačkoliv byly tyto zákony původně čistě literární fikcí, jejich myšlenky jsou dnes často zmiňovány v souvislosti s vývojem umělé inteligence a robotiky. Na první pohled se zdají být logické a univerzální, avšak v praxi by mohly narážet na mnoho etických a technických problémů. Co přesně znamená „ublížit člověku“? Má se tím na mysli pouze fyzická újma, nebo i psychická či ekonomická? Jak by měl robot postupovat, pokud by dostal příkaz, který je sice legální, ale morálně pochybný? A kdo vlastně určuje, co je v nejlepším zájmu celého lidstva?
Dnešní vývojáři umělé inteligence se sice Asimovovými zákony inspirují, ale místo pevných pravidel zavádějí etické kodexy a právní regulace, které mají zajistit bezpečné využívání AI. Skutečná umělá inteligence zatím nemá schopnost chápat morální hodnoty tak, jak je chápou lidé, a proto je nutné, aby její vývoj byl vždy pod kontrolou člověka. Přesto Asimovovy zákony zůstávají fascinujícím myšlenkovým experimentem a připomínkou toho, že technologie by měla vždy sloužit lidem, a ne naopak.
Jak si myslíš, že bychom měli přistupovat k budoucímu vývoji umělé inteligence?
