Článek
Jejich historie sahá až do 17. století, ale skutečný význam získaly během světových válek, kdy se staly smrtící silou na moři. Dnes jsou ponorky nedílnou součástí námořních flotil, schopné operovat měsíce v utajení.
Život pod hladinou
Běžný den na ponorce je rutina smíšená s neustálým napětím. Posádka žije v extrémně stísněných podmínkách, kde je každý centimetr prostoru využitý. Směny jsou rozdělené do šesti hodin, takže není nikdy klid. Spánek probíhá ve sdílených kójích, často ve stylu „horké postele“ – jakmile jeden námořník vstane, jiný si lehne na jeho místo.
Jídlo je jedním z mála luxusů. Na začátku mise jsou k dispozici čerstvé potraviny, ale brzy se přechází na konzervy, sušené a mražené zásoby. Oblíbená jsou jídla s vysokou kalorickou hodnotou – těstoviny, konzervované maso, sušené ovoce. Voda se recykluje a vzduch je filtrovaný, ale i tak je prostředí dusné a zatuchlé.
Katastrofy v hlubinách
Ponorky jsou smrtící nejen pro nepřítele, ale i pro vlastní posádku. Stačí malá chyba a stroj se promění v ocelovou rakev. Například v roce 2000 se ruská ponorka Kursk potopila po explozi torpéd, přičemž zahynulo všech 118 mužů na palubě. Americká USS Thresher zase v roce 1963 klesla do hloubky, kterou její trup nevydržel, a roztrhla se tlakem vody.
Život na ponorce není pro slabé povahy. Je to boj s prostorem, psychikou a přírodou. A kdo se jednou ponoří, nikdy si není jistý, jestli se vrátí zpět.
