Článek
Ve skutečnosti jsou ale jen dalším způsobem, jak od lidí vybrat peníze na něco, co by stát stejně financoval jinak. Ať už je platíme povinně, nebo je nahradí státní rozpočet, účet přijde vždycky nám všem. Tak proč bychom si měli dál hrát na to, že poplatky něco řeší?
Nezávislost? Stejný mýtus jako poplatky
Říká se, že koncesionářské poplatky chrání média před vládní kontrolou. Jenže kdo rozhoduje o zákonech, které určují, kolik tyto instituce dostanou? Kdo volí jejich kontrolní rady? Politici. A ti, když chtějí, mohou veřejnoprávní média ovlivnit stejně jako jakékoli jiné státní instituce – stačí změnit rozpočet, vyměnit vedení nebo přes radu nasměrovat obsah tam, kam potřebují.
Novináři jsou nezávislí jen do té míry, do jaké jim to umožní jejich nadřízení. A ti zase musí počítat s tím, odkud přicházejí peníze. Nejde o poplatky – jde o moc. A tu média nikdy neměla úplně ve svých rukou.
Zrušení poplatků? Žádná změna
Pokud koncesionářské poplatky zrušíme, média neskončí. Stát je bude platit jinak – přímo ze státního rozpočtu. A protože státní rozpočet tvoří naše daně, stejně si to odskáčeme my všichni.
Pokud by vláda chtěla veřejnoprávní média omezit, mohla by to udělat už dnes. Stačilo by změnit pravidla, která určují výši poplatků, a média by měla smůlu. Takže zachování poplatků není žádná záruka, že televize a rozhlas budou mít dost peněz nebo že budou fungovat lépe.
Co s tím?
Místo debat o poplatcích bychom se měli ptát, jak zajistit, aby média byla skutečně nezávislá a užitečná. Jestli peníze jdou přímo z kapes občanů nebo přes rozpočet, na výsledku moc nezáleží. Klíčové je, kdo rozhoduje o tom, jak se s těmi penězi naloží.
Koncesionářské poplatky jsou jen zástěrka. Zrušme je. Nic se nezmění – kromě toho, že lidé nebudou muset platit povinně něco, co už stejně platí jinak.
