Článek
Raději nebudu vyprávět o cestě do školy s plným močovým měchýřem. Přesunu se raději až k okamžiku, kdy jsem se v kabince rychle otočila a telefon mi vypadl z kapsy. Díky všemocnému zákonu schválnosti jsem okamžitě zaslechla hlasité břinknutí zařízení o záchodovou mísu.
Nevím sice, kdo a proč takhle toaletu navrhl, ale bohužel musím konstatovat, že svou velikostí přesně odpovídá rozměrům mého telefonu. Díky tomu se se žblunknutím okamžitě ponořil do vody.
Jelikož už mám za sebou obdobnou zkušenost z řeky, věděla jsem, že ho musím rychle vytáhnout, usušit a hlavně nezapínat. Kapičky vody na displeji se ale nejspíš rozhodly mi nebýt nápomocné a brzy se jim podařilo telefon probudit z neškodného spánku.
V tu chvíli to ještě nevypadalo jako problém. Rychle jsem sundala kryt a začala vše otírat a sušit. Zatím to vypadalo docela v pohodě, tak jsem ho strčila do kapsy a vyrazila pryč.
Jenže už ve dveřích začala kapsa vibrovat, jelikož se telefon restartoval. Když ale říkám restartoval, tak želbohu nemyslím jednou, nýbrž hned několikrát. Lépe řečeno se ještě stále nepřestal znovu a znovu vypínat a zapínat. Alespoň mi teď neustálým vrčením a bzučením připomíná, abych byla příště opatrnější.
