Článek
Jen pár minut po incidentu s telefonem a toaletou jsem ve škole měla hodinu biologie. Tou dobou už se zařízení přestalo svévolně restartovat, vše bylo usušené a zdálo se být v pořádku. Přestala jsem se přitopeným za řízením zabývat a pozornost jsem přesunula na právě probírané učivo. Brzy jsme si vyndali mikroskopy a začali se dívat na nejrůznější tkáně.
První z řady problémů na sebe ovšem nenechal dlouho čekat. Jakmile jsem se pokusila vyfotit, co v mikroskopu vidím, zjistila jsem, že mi nefungují foťáky. Všechny byly totiž zevnitř pokryty vrstvou kapiček.
Kromě nefunkčního fotoaparátu ale vše šlapalo jako hodinky. To se změnilo až zhruba po hodině, kdy se telefon rozhodl zopakovat sérii restartování. Nyní to trvalo okolo půl hodiny a poměrně mě to rozčílilo. Dnes se tomu ale jen usmívám, protože to byl teprve začátek.
Postupně začalo ubývat chvil, kdy byl telefon funkční a přibývat těch, kdy bych ho mohla použít jedině na mlácení spolužáků. Kromě toho, že jsem nevěděla, co máme za hodinu, nebo k obědu, jsem si nenašla ani jízdní řád s cestou domů. Vše jsem ale nakonec poměrně obstojně zvládla.
Další problém, se kterým jsem se setkala, bylo placení. Vydala jsem se totiž do obchodu a ze zvyku k terminálu přiložila telefon. Platba kupodivu proběhla v pořádku a já jsem se vydala do druhého obchodu. Nyní už voda, uvězněná v zařízení, ukázala svou sílu. Celý displej se červeně rozzářil a nezastavitelně rozvrčel. Omluvila jsem se tedy, že jsem ho právě utopila (a dostala jsem od paní prodavačky nehorázně vynadáno, že ho nesmím používat), dokončila jsem platbu normální kartou a vydala se k domovu.
Myslím si, že tohle byla poslední kapka (která pronikla kam neměla). Vložila jsem, opět se restartující telefon, do sáčku s rýží a nechala ho se kurýrovat. Nejsem si ale jistá, zdali to ještě rozdýchá, jelikož od té doby ještě nevydržel zapnutý víc, než minutu.
