Článek
Protože to, co tady chci napsat, dává smysl každému, kdo používá onen zdravý selský rozum.
Čím dál víc lidí je napojeno na peníze státu, dokonce je jich většina. To znamená, že je u nás víc lidí, kteří nevytváří ekonomické bohatství země. Například zaměstnanci státu. A protože jejich počet spíše stoupá, než aby klesal, mají dost významné slovo v tom, kdo bude řídit tento stát. A ruku na srdce, budou volit toho, kdo by v politické kampani hlásal, že razantně sníží jejich počty? Asi spíš ne, že? A ten trend zvyšování počtu zaměstnanců státu a zvyšování státního dluhu jako by nešlo zastavit.
Co kdyby se rozhodovalo ve volbách podle toho, kdo se jak podílí na bohatství státu? A podle následujícího klíče? Bereš peníze od státu, penzi, sociální dávky, studuješ, síla tvého volebního hlasu by byla 1,0. Pracuješ pro stát, kraj či obec na úřednické pozici, také 1,0. Pracuješ jako lékař, zdravotní sestřička, učitelka, školník, hasič, síla volebního hlasu 2,0. Zaměstnanec v soukromé sféře by měl sílu hlasu 3,0, stejně tak i podnikatel s daňovým přiznáním od 50 do 250 tisíc odvedených daní. Podnikatel s daněmi nad 250 tisíc by měl sílu hlasu 4,0.
Volební právo by tedy i nadále měli všichni od 18 do smrti zachované. Jen by se na rozhodování státu podíleli občané podle toho, jaké hodnoty a ekonomické bohatství pro stát vytvářejí. Navíc to, že by silnější hlas v rozhodování měli ti, kdo dokáží lépe manažovat svůj život a podnikání, by v důsledku bylo dobře i pro politickou kulturu. Najednou by se strany snažily oslovovat i tyto „volebně bonitnější“ voliče a jejich rétorika by možná nebyla tak až bolševicky dryáčnická.
Petr Vrabec, publicista
Více článků najdete na www.zaostreno.eu
