Článek
Růže šípková patří k těm rostlinám, které tu s námi byly dávno předtím, než se o vitamínech začalo psát v odborných knihách a praktických rádcích. Roste nenápadně podél cest, na mezích, u lesů i na okrajích polí a právě proto si jí lidé všímali už po generace. Naše babičky dobře věděly, proč si na podzim nosí domů hrsti červených plodů. Šípky jsou doslova nabité vitaminem C, ale obsahují i další látky, které tělu prospívají.
Vitaminy skupiny B, provitamin A i řadu antioxidantů, jež pomáhají posilovat imunitu a zvládat období nachlazení a chřipek. V lidovém léčitelství měly šípky vždy své pevné místo. Podávaly se při horečkách, únavě, oslabení organismu a rovněž jako ochrana před nemocemi spojenými s nedostatkem vitaminů. Často se doporučovaly také při potížích s močovými cestami a ledvinami, protože působí jemně močopudně a podporují přirozené pročištění těla.
Léčebné účinky pomocí přírodní cesty
Ne nadarmo tomu babičky říkaly čištění krve. Dnes se o stejném účinku mluví jinými slovy, především jako o podpoře cév, krvetvorby a celkové detoxikaci díky kombinaci vitaminů, minerálů a dalších bioaktivních látek, které šípek přirozeně obsahuje. Většina lidí však tento keř často přehlíží a nebo záměrně ničí. Netuší totiž, na jaký poklad právě narazili. Kdo si chce šípek přirozeně přidat do jídelníčku, většinou sáhne po obyčejném domácím šípkovém čaji.
Právě u něj ale hodně záleží na tom, jak se s plody zachází už od samotného sběru. Ideální je vyrážet na šípky za sucha, zhruba od konce září až do chvíle, kdy přijde první výraznější mráz. Plody by v té době měly mít sytou barvu, ale zároveň zůstat pevné. Po sběru se očistí od zbytků lístků a stopkových výrůstků, zároveň se mohou nechat celé, nebo se podélně rozříznout. Suší se pozvolna při nízké teplotě kolem čtyřiceti stupňů, aby si uchovaly co nejvíc vitaminu C. Správně usušené šípky jsou tvrdé, křehké a výrazně červené. Pak už stačí uložit je do dobře uzavíratelné sklenice a nechat je na suchém a tmavém místě, kde bez problémů vydrží i několik měsíců.
Způsob, jakým se připravuje šípkový čaj, se v mnoha rodinách liší a často se dědí spíš zvyklostí než přesným receptem. V jednom se ale většinou shodují ti, kteří se k šípkům vracejí pravidelně. Nejšetrnější cestou je louhování za studena. Sušené plody se lehce nadrtí, zalijí studenou vodou a nechají se několik hodin odpočívat, ideálně přes noc. Teprve následující den se nápoj jemně zahřeje, jen tolik, aby byl příjemný k pití, nikoli však k varu. Díky tomu zůstanou zachované látky, kvůli nimž se šípkový čaj pije. Po přecezení vznikne lehce nakyslý nápoj, který není nutné výrazně dochucovat. Někdo přidá lžičku medu nebo kapku citronu, jiný ho pije tak, jak je. Nejčastěji po něm lidé sahají ve chvíli, kdy se hlásí nachlazení nebo když chtějí přirozeně podpořit močové cesty.
Své využití najde v každé domácnosti
Milovníci sladších chutí obvykle nedají dopustit na poctivou šípkovou marmeládu, která má na českých stolech své pevné místo už celé generace. Základem jsou pečlivě vybrané šípky. Ty musí být dostatečně vyzrálé, ale ještě pevné. Po omytí se očistí od stopek i zbytků květů a následně se nechají vařit ve vodě, dokud nezměknou. Poté přichází nejdůležitější část celého procesu.
Uvařená hmota se musí trpělivě propasírovat přes jemné síto nebo plátno, aby v ní nezůstala semínka ani jemné chloupky, které by jinak dokázaly znepříjemnit každé sousto. Do hladkého pyré se pak přidává cukr, podle chuti trochu citronové šťávy a někdy i špetka koření, třeba skořice nebo hřebíčku. Směs se ještě krátce povaří, jen tolik, aby získala správnou hustotu. Výsledkem je výrazná, lehce nakyslá marmeláda, u které často stačí jediná lžička na chleba nebo do jogurtu, aby se člověku vybavila vůně podzimu a tiché procházky kolem šípkových keřů.
Právě drobné chloupky uvnitř šípků jsou tím, co z nenápadné práce dokáže udělat nepříjemnou zkušenost. Obklopují semínka a při kontaktu s pokožkou nebo sliznicemi umí potrápit víc, než by se čekalo. Lidé, kteří s nimi přišli do styku, mluví o svědění, pálení nebo nepříjemném pocitu v krku, jako by v něm uvízl jemný písek.
Babičky věděly, že šípek má své postavení
I proto se při zpracování šípků vyplatí jistá opatrnost. Dává smysl pracovat v rukavicích, plody krájet na prkénku a zbytečně se nedotýkat dužniny. Po dokončení práce je dobré všechno pečlivě uklidit, především pracovní plochu i použité náčiní. Úplně zásadní je pak důkladné pasírování hotové směsi, ať už jde o marmeládu nebo čaj. Právě tahle fáze rozhoduje o tom, jestli se z podzimního zpracování šípků stane příjemný rituál, nebo večer, který si člověk zapamatuje kvůli nepříjemně škrábajícímu hrdlu.
Šípek sice není všelékem a klasickou léčbu nahradit nedokáže, jako nenápadná každodenní podpora ale funguje překvapivě dobře. Pravidelný šípkový čaj může pomoci posílit imunitu, ulevit trávení a díky mírnému močopudnému účinku se hodí i ve chvílích, kdy tělo zadržuje vodu nebo má člověk sklony k potížím s močovými cestami. Marmeláda či sirup ze šípků pak představují jednoduchý a přirozený způsob, jak v zimních měsících doplnit vitaminy, když čerstvé ovoce chybí a chuť na něco sladkého se hlásí častěji než obvykle. Z obyčejného keře, kolem kterého se dřív jen chodilo, se tak stává tichý spojenec chladného období, tedy přesně takový, na jaký se spoléhali už lidé dávno před námi.
Zdroje použité ke zpracování: untamedscience.com, webmd.com, stoneageman.com, techsvet.cz a rovněž také
