Článek
V aktuálním díle se proti sobě postavily dvě běžné české domácnosti. Jedna z Domažlic, druhá z Liberce. Na první pohled nic výjimečného. Právě na této obyčejnosti však pořad dlouhodobě staví a zároveň ji cíleně narušuje momenty, které mají publikum pobavit, rozdělit nebo přimět k hodnocení.
Rodina z Domažlic žije v nájemním bytě, oba dospělí pracují v dělnických profesích a domácnost funguje podle zaběhnutých pravidel. Přihlášení do pořadu mělo pragmatický důvod, tedy finanční odměna a možnost dokončit rekonstrukci bytu. Vedle toho zazněla i upřímná potřeba na chvíli vypnout od každodenního kolotoče.
Druhá rodina z Liberce působila stabilnějším dojmem. Dlouholeté manželství, jasně rozdělené role a prostředí, kde se zdánlivě nic dramatického neděje. Právě proto byl vstup do Výměny manželek pro tuto domácnost spíš experimentem než nutností. Po příjezdu do nových domovů se začaly objevovat typické momenty, které pořad provázejí už roky. Překvapení z rozdílného stylu bydlení, drobné kulturní střety i situace, které mají spíš pobavit než vyhrotit konflikt. Tentokrát se drama nekonalo.
Zajímavější než samotný průběh výměny byl opět způsob, jakým byl díl rámován. Pozornost se výrazně soustředila na vnější znaky jednotlivých účastníků, především jejich vystupování, slovník nebo vzhled. Právě tyto detaily se dlouhodobě stávají hlavním tématem diváckých diskusí, často víc než skutečné fungování rodin.
Pořad tím nenápadně potvrzuje trend posledních let: místo hlubšího pohledu na vztahy sází na drobné odlišnosti, které se snadno komentují. Ať už jde o fanatické fandění fotbalovému klubu, způsob vyjadřování nebo osobní zvláštnosti, které se dají rychle označit nálepkou.
Finální setkání obou párů proběhlo překvapivě klidně. Nezazněla ostrá slova, nepadaly výčitky ani dramatická odhalení. Účastníci se shodli na tom, že jejich partneři obstáli bez větších problémů a že podobná zkušenost může vztah spíš připomenout, než narušit.
Z pohledu diváka tak šlo o díl, který neurazil, ale ani zásadně nepřekvapil. Přesto měl úspěch. Možná právě proto, že nenabídl extrémní konflikty, ale spíš potvrzení známého scénáře — obyčejní lidé, lehké vybočení z normálu a jistota, že se nic skutečně nepokazí.
Výměna manželek tak znovu ukázala, že její síla neleží v dramatu, ale v bezpečné předvídatelnosti. A že publikum i po letech stále baví sledovat, jak málo někdy stačí k tomu, aby se z běžného večera stalo sledované televizní téma. I tak se nám ale ukázalo, že bezzubí lidé a despotičtí partneři se najdou v každé domácnosti, která se rozhodne prezentovat v televizi. Budit manželku jen proto, aby měl připravené jednohubky při sledování fotbalového zápasu je více než vrchol. A komentovat to slovy, že teď mám svou chvilku ukazuje, že se někteří muži chovají pouze jako šéfové domácnosti.
Zdroje:
autorský text
