Článek
Pamatuju si to moc dobře. Těch lidí, co svobodně nechtějí dítě, je hodně málo. Nebyla jsem jednou z nich. Možná jen dlouho nepřišel správný čas. Možná nebylo s kým. Přece jen, trochu té kariéry chceme každá. Něco si dokázat, mít se kam vracet, užít si, dopřát si. Vždyť se to tak dělá. Skoro bych nebyla, kdybych taková nebyla.
Chodím do práce na podpatcích, mám na kafe to go a cvičím jógu k padnutí.
Kdysi přesně tohle byla realita mých všedních dní. Já materialistka. Já a nic než já. Pak láska, z já jsme my. Ale i to se jednou vyčerpá.
A tak přišel čas. Chci. Řeším, plánuju, pozoruju, připravuju se. Rozhodli jsme se, šup, dítě ať je tu. Neboj. Nám se to nestane. My jsme zdraví. My jsme plodní. My jsme prostě rodiče, jasná věc. Jasná nám dvěma. Jenže svět není co chceme. Má vlastní pravidla.
My zažili happyend. Co asi cítí ti druzí…
Tolik slibů sama sobě. Těm malým kopancům schovaným v břiše. Fakt jsem to chtěla. Já budu jiná, já budu nejlepší. Dám tomu všechno. Tohle je smysl mýho života.
Kde ty sliby jsou? Rozplynuly se jak pára nad hrncem. A to skoro nevařím.
Žiju tak intenzivně. Nejde to popsat ani zachytit. Natož předat aspoň z procenta manželovi, abych mu dala sebemenší šanci pochopit.
V kolotoči uspávání, na vlně rychlýho dopaminu, prostě jen funguju jak se zrovna dá.
Matek je moc, poradí si většina. Být jednou z nich není na medaili. Jsme přece na dovolené, sedíme doma na zadku. Slyšely jsme to odněkud všechny do jedné.
Tak tohle je ta realita mateřství? Děláš svůj dream job, jsi životní guru miniverze svého já. A přesto to dáváš hůř, než bys chtěla. Než sis slíbila. Než říká chytrá knížka o výchově a životním mentoringu. Než postujou holky kolem a říkají tomu „mateřství bez filtru“ .
Prohrávat přesně v tom, co nejvíc chceš. Den za dnem tomu nastavovat tvář - ta největší životní výzva.
Jenže možná je ta realita jen jedna. Ta tvoje vlastní. Možná je čas postavit se přesně za tohle svoje aktuální já. Čas vystřídat starý sliby za nový. Nebo už neslibovat vůbec nic.
Už vím. Že cappuccino to go od baristy vystřídám za flatwhite z kávovaru stisknutím prstu (mýho dítěte). Připraven s láskou. A za polovic. Doslova.
Sex ve městě přeladím na mama vlog. Se stylingem legín a messy drdolu jsem hlavní hrdinkou i bez castingu.
Vždyť lodičky ve skříni nikdy nezestárnou. Trendy se vrací. Frčí upcycling.
Změnilo se všechno a přitom ze sebe neztratím vůbec nic.
V běhu za rodinou je tolik lásky. Z ní se rodí. Z ní žije a násobí se.
Běžím za tím nejkrásnějším životním poznáním.
My jsme rodina.
Já, ty, my. V objetí nás všech přece…
Láska zůstává.
