Zaanse Schans. Další místo, které se potýká s overturismem a zavádí vstupné

Podle dostupných informací do Zaanse Schans ročně zavítá přes dva a půl milionu turistů, většinou jednodenních výletníků. To, co začalo před mnoha lety jako projekt na zachování nizozemského kulturního dědictví – větrných mlýnů, dřevěných domků a tradičních řemesel, se dnes mění v přeplněnou atrakci, která kazí život místní komunitě.

Zaanse Schans byl původně koncipován jako živoucí muzeum, jenže s rostoucí popularitou se vesnice proměnila v turistickou kulisu. Návštěvníci se mnohdy vůbec nezajímají o historii nebo kulturu, ale spíše jen o rychle pořízená selfíčka na Instagram a nakoupení suvenýrů. Tamější obyvatelé, kterých je jen pár desítek, si čím dál častěji stěžují na hluk, přeplněné ulice, odpadky a ztrátu soukromí i autenticity. Marieke Verweij například říká, že návštěvníci často nevědí, že tu lidé opravdu žijí, a tak vstupují do jejich zahrad, močí jim tam, klepou na dveře, fotí se, používají selfie tyče, aby nakoukli dovnitř domů a tak podobně.

Místní komunita je ale rozdělená, ne všichni jsou z plánovaných regulací nadšení. Někteří obyvatelé totiž na turismu slušně vydělávají – provozují obchody, kavárny nebo řemeslné dílny. Jiní však pociťují, že vesnice ztrácí svou duši. Objevují se i obavy, že pokud se vesnice stane výhradně turistickou atrakcí, může dojít k odlivu obyvatel, ztrátě komunitního života a k ještě větší komercializaci celého prostoru. To by mohlo vést k paradoxu: místo, které láká turisty svou autentičností, ji kvůli jejich přítomnosti ztratí.

Turismus je pro Zaanse Schans významným ekonomickým faktorem. Přináší příjmy z prodeje vstupenek do mlýnů, suvenýrů, gastronomie i ubytování v okolí. Mnohé podniky by bez turistů nepřežily. Jenže ekonomická závislost na masovém turismu je riziková. Jednodenní návštěvníci často jen přijedou, vyfotí se a hned zase spěchají dál – bez větší útraty. Samospráva obce proto zvažuje zavedení vstupného či podporu „kvalitního turismu“ – tedy návštěvníků, kteří zůstávají déle, zajímají se o kulturu a přispívají více do lokální ekonomiky. Zároveň se diskutuje o tom, jak rozšířit nabídku mimo hlavní sezónu a jak lépe rozptýlit návštěvníky do širšího regionu. Cílem je snížit tlak na samotnou vesnici a zároveň zachovat ekonomické přínosy.

Zaanse Schans není jediným místem, které čelí důsledkům snad nejhorší formy masového turismu – overturismu. Lokalit, kde můžeme pozorovat tento fenomén, kdy se nadměrný počet turistů koncentruje v určitých atraktivních místech, přibývá. Overturismus pak většinou vede k nespokojenosti nejen těch, kteří na daném místě trvale žijí, ale i turistů samotných. Overturismus sílí s rozvojem cestovního ruchu v posledních přibližně deseti letech. Typicky se projevuje ve větších i menších městech (Benátky, Dubrovník, Hallstatt, Český Krumlov…), zažít ho ale můžeme i v dalších turisticky vyhledávaných oblastech, třeba v okolí některých horských vrcholů (Triglav, Tre Cime di Lavaredo, Sněžka, Lysá hora…), u přírodních atraktivit (Adršpašsko-teplické skály, některá místa na Islandu…) či na ostrovech – např. ve Středozemním moři (Santorini).

Hlavními problematickými projevy jsou zvýšený tlak na dopravní infrastrukturu, zvýšený hluk a vyšší množství vyprodukovaného odpadu či dlouhé fronty a čekací lhůty u různých služeb. Na vzniku overturismu se přitom podílí zejména vysoká finanční dostupnost cestování, například i díky nízkonákladovým aerolinkám, či sociální sítě a s nimi spojený syndrom FOMO. Občas paradoxně k přeplnění určitého místa přispívá i marketing regionů samotných, který láká k návštěvě. Někdy mohou být ne zrovna k okolnímu prostředí vstřícné i různé sportovní akce, které třeba z hor dělají sportoviště a závodiště, ve kterých se prohání běžci se sluchátky na uších nebo milovníci adrenalinu na horských kolech. Z přírody se stává pouhá kulisa pro individuální sportovní výkony, kterými se následně mnozí chlubí na sociálních sítích a inspirují tím k podobnému počínání i další. Turisté tak někdy opravdu mohou působit jako neřízený dav, který přináší více škody než užitku.

Masový turismus, jak také ukazuje příklad ze Zaanse Schans, může ale mít pro danou oblast zároveň i pozitivní dopady, spojené zejména s přílivem významných finančních prostředků či vytvářením pracovních míst. V případě overturismu však tyto kladné stránky válcují zmíněná negativa. Stále častěji tak samosprávy obcí či orgány ochrany přírody zavádějí různé regulace, turistické taxy či přímo vstupenky do center měst či vesniček. Ne všechny nástroje jsou ale efektivní.

Při vstupu do Zaanse Schans by se tedy mělo nově od jara 2026 platit vstupné sedmnáct a půl eura. Od této formy regulace si zde slibují, že pomůže zachránit duch místa a zároveň umožní turistům příjemnou návštěvu bez davů. Může to být inspirace i pro naše podobně zatížené lokality? Je zřejmé, že na některých místech je potřeba už dnes hledat rovnováhu mezi ekonomikou, ochranou životního prostředí či „genia loci“ i životem místních obyvatel nebo zájmy turistů.