Článek
Přestože byla tato objemná kniha z nakladatelství Baobab oceněna prvním místem v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2024 (v kategorii Bibliofilie a autorské knihy), pro mnohé čtenáře zůstala spíše utajena, což je velká škoda. I ke mně se dostala až s mírným zpožděním a příjemně mě překvapila svou výtvarnou stránkou i sebeironickou lehkostí.
Mozaika jednoho roku
Jednotlivé záznamy vznikaly den po dni mezi dubnem 2022 a dubnem 2023. Obě ilustrátorky si tehdy každý večer posílaly kreslený report – stručný záznam doplněný textem, který zachycoval jejich vlastní životy, rodiny, přátele i širší události, například volby. Z jednotlivých fragmentů se postupně poskládal mnohovrstevnatý obraz jednoho roku, který poznamenaly nejen celospolečenské problémy, ale zejména osobní drobné radosti, trapasy či humorné náhody všedního dne.
Autorky ve své knize výborně zachycují kontrast mezi až banální každodenností a výraznějšími událostmi – osobními i těmi obecnějšími; jejich dílo je tak velmi intimní i společenské zároveň. Černobílé kresby působí expresivně, někdy groteskně, jindy poeticky. Doprovodné texty pak většinou dodávají ironii i nadhled.
Čtenářský zážitek je ale spíše fragmentární. Kniha není určena k běžnému čtení od začátku do konce, spíše k listování a objevování jednotlivých momentů. Občas se stačí nechat vést jen obrazem a textové vzkazy si číst pouze pro případné dovysvětlení. I takto může při prohlížení záznamů vznikat příjemné napětí mezi fantazií a realitou.
Pro vytvoření tohoto vizuálního deníku využily obě výtvarnice zejména tenkohrotý fix či pero, což jim umožnilo zachytit prchavé, místy až uhrančivé výjevy jednotlivých dní s onou kresebnou zkratkou a lehkostí, která je pro celý koncept klíčová.
Jak si „osvojit“ čas
Přísná denní disciplína může v lecčems připomenout literární řadu sešitů Jedna věta z nakladatelství Revolver Revue. Zatímco zde autoři musí svou každodennost kondenzovat pouze do jedné věty či souvětí, v Knize roku je nositelem sdělení obraz. Oba projekty však sdílejí tutéž fascinaci všedností a snaží se vytěžit z drobných postřehů komplexní umělecký artefakt. Důležitá je tedy ona metoda, jak si skrze pravidelný tvůrčí úkon „osvojit“ čas, který nám jinak protéká mezi prsty.
V podobné rovině kniha přirozeně rezonuje i s komiksovým deníkem Lucie Lomové Každý den je nový (vyšlo v Labyrintu v roce 2022). Také zde si prohlížíme každodenní záznamy z jednoho roku autorčina života – všední, vtipné i dojemné, které od konkrétních událostí směřují k obecnějším tématům, jako je stárnutí, péče o blízké, dospívání dětí, přátelství nebo každodennost umělecké tvorby. Kukovičová s Rutovou ale asi ještě více směřují k nespoutané hře asociací, nejsou tolik narativní a možná ještě více tíhnou k vizuální zkratce. Obě díla však spojuje hluboká empatie k „malým dějinám“ jednotlivce, kdy i ten nejobyčejnější den v roce stojí za to, aby byl zaznamenán.
Kniha roku tedy takto – podobně jako zápisky z projektu Revolver Revue či deník Lucie Lomové – čtenáře motivuje, aby se na chvíli zastavili a nechali v sobě rozeznít až dětský úžas nad tím, že mnohá dobrodružství našich životů se odehrávají zrovna teď, přímo před našima očima. Vlastně k tomu stačí mít jen tu správnou pozornost a v ruce třeba tenkohrotý fix nebo aspoň mobil pro zachycení několika výstižných slov.
Michaela Kukovičová, Magdalena Rutová – Kniha roku. Baobab, 2024.
