Článek
Kniha Zápisky z tranzice vznikala, jak uvedla Špinar v podcastu Lit, na popud fotografky Alžběty Jungrové (její tři fotky jsou také součástí knihy). Před tímto impulsem si autorka žádný deník nikdy nevedla. Možná i proto se text soustředí v podstatě jen na jednu životní událost – tranzici. Ta představuje proces, kdy člověk přechází od svého původního pohlaví (např. mužského) k tomu, které odpovídá jeho vnitřnímu pocitu identity (např. ženskému). Tranzice může zahrnovat změnu jména a zájmen, aby více odpovídaly genderovým rolím, hormonální terapii, změnu oblékání či účesu, chirurgické zákroky nebo právní změny. Ne každý, kdo prochází tranzicí, absolvuje všechny tyto kroky – volí si, co je pro něj důležité. I o této variabilitě se v autorčiných zápiscích dočteme.
Styl psaní: expresivita, ironie i odvaha
Text je psán s výraznou expresivitou, která odráží pochopitelnou emoční nestabilitu, ale i euforii spojenou s užíváním hormonů a společenským coming-outem. Daniela Špinar, která na začátku své tranzice byla uměleckou šéfkou činohry Národního divadla, otevřeně popisuje své vnitřní pocity, reakce okolí i své vztahy či profesní směřování. Styl je přímý, někdy až provokativní, objevuje se ironie i snaha o odlehčení. Jistá neučesanost zde působí jako přednost – dodává textu autenticitu. Autorka detailně a odvážně líčí své emocionální i tělesné proměny, ale také to, jak prozkoumávala oblasti intimity či jak navazovala jako heterosexuální trans žena nové vztahy. Nad zápisky se vznáší pomyslná otázka, kde vlastně vedou hranice mezi tím, co lze považovat za maskulinní či feminní, a jestli vůbec nějaká pevná hranice existuje. I v této rovině je kniha silná a podnětná.
Dokument doby i společnosti
Zápisky dobře fungují také jako dokument, který přináší zajímavé postřehy z prostředí queer komunity, okrajově z české a slovenské divadelní scény nebo z návštěv terapií a sexuologických ordinací. Zvýšená autorčina citlivost zde působí jako jakýsi lakmusový papírek, který kriticky indikuje různé neduhy české společnosti.
Slabší místa: opakování a jednostrannost
Z literárního hlediska mají Zápisky z tranzice ovšem i své výrazné nedostatky. Ne všechny popisy týkající se setkání se sexuálními partnery jsou zajímavé. Je jich moc, po čase se stávají monotónními a mohou čtenáře začít nudit. Sám jsem se někde uprostřed více než čtyřsetstránkové knihy potýkal s únavou a přemýšlel, zda má smysl ji vůbec dočítat. Naštěstí se k závěru objevily ještě další témata, mimo jiné reflexe hledání identity spojené s uvědoměním si vlastní sebehodnoty.
Také v kontextu české deníkové literatury působí text dost jednostranně a vlastně reflektuje jen malý výsek z autorčina běžného života či jejích úvah, i když samotný deník pokrývá celé tři roky. Možná jsou mé kritické výtky výsledkem mého očekávání. Danielu Špinar považuji za výbornou režisérku a více by mě zajímaly její úvahy o divadle, plastičtější pohled na její působení ve „Zlaté kapličce“, přemítání o aktuálním dění, širším uměleckém provozu či společenském kontextu tranzice než až ubíjející líčení sexuálních eskapád nebo až pubertálně laděných informací o záplavě nabídek na Grindru, Tinderu, Bumble či Badoo.
Nevyužitý potenciál hlubší reflexe
Ve výsledku mi chyběl také systematičtější ponor do tématu tranzice, třeba o naznačených názorových rozepřích mezi trans ženami v otázce chirurgických zásahů. Tyto linky byly mnohdy ke škodě věci přehlušeny pro mě méně zajímavým opakujícím se obsahem. Zároveň je ale potřeba mít stále na paměti, že deníkové psaní je volným žánrem, určitým inscenovaným „sebesvědectvím“ i terapií zároveň (návštěvy psychoterapeutky byly dalším z hlavních motivů zápisků) a taky zajímavou možností, jak nahlédnout do každodennosti jiného člověka.
A to se vlastně autorce povedlo. V českém prostředí je výpověď trans ženy, která je navíc veřejně známou a úspěšnou osobností, stále ještě unikátní. Daniela Špinar se nebojí být upřímná, její odvaha a otevřenost tak může inspirovat, třeba k sebepřijetí či otevřenému dialogu o genderové identitě. I to má velký význam.
Daniela Špinar - Zápisky z tranzice, Universum 2025
