Článek
Výchozím bodem knihy, s podtitulem Cesta do Světa za zrcadlem, je osobní až bizarní zkušenost autorky, kterou si lidé na sociálních sítích často pletou s jinou známou intelektuálkou – Naomi Wolf. Zatímco Klein zůstává věrná kritice kapitalismu, Wolf se během pandemie přesunula do sféry dezinformací a radikálního odmítání institucí. Klein tuto patálii se svou „dvojnicí“ využívá jako funkční metaforu pro celospolečenské pohyby. Snaží se pochopit, proč se tak velká část společnosti cítí v moderním světě ztracená či dezorientovaná a proč nachází útočiště v narativech, které dříve působily okrajově až absurdně.
Kniha překvapuje šíří témat, která spolu na první pohled nesouvisejí. Autorka analyzuje nejen současnou krajní pravici, konspirační scénu či kult zdraví a wellness, ale věnuje se kupříkladu i osobním a citlivým otázkám. Skrze diagnózu autismu svého syna například popisuje, jak se toto téma stalo živnou půdou pro šiřitele strachu, kteří rodičovskou nejistotu zneužívají k budování nedůvěry v moderní medicínu. Stejně tak se v textu objevuje reflexe izraelsko-palestinského konfliktu, kde Klein opět pracuje s motivem zdvojení a zrcadlení, tentokrát na úrovni národní identity a historického traumatu, což dodává knize další rozměr.
Jedním ze zásadních témat knihy je takzvaná diagonální politika. Klein tímto pojmem popisuje nová hnutí, které už nelze snadno zařadit na tradiční osu levice – pravice. Tato politika v sobě spojuje zdánlivě neslučitelné prvky: hlubokou nedůvěru k institucím, spirituální hledání, důraz na čistotu těla i radikální individualismus. Tento koktejl pak mnohdy vede k paradoxnímu spojení touhy po absolutní osobní svobodě s voláním po silném, autoritářském vůdci. Autorka přesvědčivě ukazuje, jak se například z instruktorů jógy a prodejců doplňků stravy stávají nečekaní spojenci radikální pravice. To, co Naomi Klein analyzovala v „pocovidových“ letech, se dnes naplno odehrává v přímém přenosu v současných Spojených státech.
Kniha je velmi osobní a literárně vytříbená. Klein je analyticky přesná, přitom si zachovává vypravěčskou plynulost – díky tomu se text i přes svou náročnost velmi dobře čte. Dvojnice není jen knihou o konspiracích, je to především zpráva o rozpadu naší sdílené reality a pokus o to, jak v tomto roztříštěném světě znovu nalézt pevnou půdu pod nohama.
Ukázka z knihy:
„Při pohledu na Svět za zrcadlem se může zdát, že se miliony lidí nechaly ovládnout fantazií, přetvářkou a falší. Trik je v tom, že to samé si myslí oni, když se dívají na nás. Říkají, že žijeme ve „světě plném klaunů“, že jsme „se nechali strhnout davem“, že trpíme hromadnou hysterii zvanou „psychóza masového uspořádání“ (což je smyšlený termín). My všichni, co jsme před a za zrcadlem, se spolu nedohadujeme o rozdílné interpretace reality, ale o tom, kdo žije v realitě a kdo v její simulaci.“
Naomi Klein – Dvojnice: Cesta do Světa za zrcadlem. Alarm, 2025.
Poznámka pod čarou:
Překlad knihy Naomi Klein do češtiny se stal jednou z literárních událostí roku 2025, což dokládá například anketa Deníku Alarm.
Antropolog Arnošt Novák knihu považuje za zásadní „pro porozumění tomu, proč si s některými lidmi stále méně rozumíme.“ Politoložka Zora Hesová uvedla: „Při mé první četbě se téma Dvojnice ještě jevilo jako abstraktní. S druhou četbou Dvojnice v češtině už rezonovala řada konkrétních zkušeností: od ztráty přátelství a porozumění kolem interpretace válek a hodnot, po silné pochyby nad základy českého liberalismu či politického středu. Dvojnice není jen úvahou nad politickými migracemi bývalých feministek a progresivců do fašismu po covidu. Naomi Klein se noří za zrcadlo, do světa alternativních faktů, hodnot postavených na hlavu a šílených konspirací, aby objevila jak manipulativní mocenské strategie elit, tak pokroucený obraz svého vlastního já a přesvědčení našeho liberálního světa. Za úspěchem fašismu stojí naše vlastních lži, slepé skvrny a reality, od kterých tak ochotně odvracíme zraky. Naomi Klein je citlivě, mnohovrstevnatě, téměř terapeuticky odhaluje.“
