Vlakem na Rujánu a pak přes historická města plná cihel do Hamburku

Cestu až na největší německý ostrov, jehož jméno je odvozeno od slovanského kmene Ránů, kteří ho v dávné minulosti obývali, je možné zvládnout veřejnou dopravou za jeden den a to i z východní části České republiky. Nabízím zde pár tipů, kam se při takové cestě podívat.

Bílé útesy, lesy a moře

Pobřeží Baltského moře není místem, kam jezdí davy turistů bažících po koupání, ale spíše klidnější odpočinkovou zónou, která nakonec okouzlí nejednoho návštěvníka. Nejprve třeba hned po příjezdu na Rujánu do městečka Sassnitz při večerní procházce kolem potemnělé zklidněné hladiny moře, ze kterého sem tam vystupují balvany, na nichž si hoví racci, a pak druhý den při putování po křídových útesech, které už před přibližně dvěma sty lety zvěčnil věhlasný romantický malíř Caspar David Friedrich. Turistika po Nationalpark Jasmund, jak se území německy jmenuje, je nenáročná a kromě pěkných bukových lesů nabízí úžasné výhledy na moře a působivé křídové skály lemující kus pobřeží. Procházet se můžete po stezkách přímo nad útesy, ale i kolem moře po kamenitých divokých plážích. Oboje má své kouzlo a během túry, třeba od nejznámějšího více než 100 metrů vysokého útesu Königsstuhl, můžete tyto možnosti střídat. Oblast je navíc velmi dobře dopravně obsluhována místními autobusy, takže dostat se sem třeba ze Sassnitzu je velmi jednoduché.

Červené cihly plné historie

My jsme během výletu stihli k moři sestoupit také a svlažit si v něm nohy. Ale zároveň jsme trochu spěchali, jelikož na večer jsme měli objednané ubytování už mimo ostrov - v historickém městě Stralsundu. To hned na první pohled upoutá množstvím gotických cihlových staveb, třeba kostelů, které lákají k návštěvě. Stralsund totiž patřil v období vrcholného středověku mezi nejvýznamnější hanzovní města. A v době Třicetileté války se dokázal ubránit třeba i vojsku Katolické ligy, jež byla vedena nám dobře známým Albrechtem z Valdštejna.

Také další místo, kam jsme bez problémů dojeli vlakem a kde jsme strávili noc, město Lübeck, bylo v minulosti velmi významným obchodním centrem. Ve 14. století bylo dokonce označováno za „Královnu Hanzy“, protože bylo nejmocnějším členem této dobové obchodní organizace. Dnes je nejen krásným historickým městem s mnoha gotickými památkami, ale také místem plným půvabných zákoutí, dvorků a uliček. A jelikož to Němci ve svých městech s pouličním osvětlením z důvodu šetření moc nepřehánějí, také z procházky v setmělém Lübecku se může stát zážitek. A k tomu si můžete koupit třeba místní věhlasný marcipán.

Do Hamburku za průmyslovou minulostí i progresivní současností

Naše putování po severu Německa jsme ukončili v nedalekém Hamburku. Také zde se pohodlně dostanete vlakem. Cesta z Lübecku trvá jen přibližně tři čtvrtě hodiny. Naše kroky směřovaly zejména k velkolepým kancelářským budovám stavěným od 20. let minulého století ve čtvrti Kontorhausviertel a poté do oblasti historického komplexu obchodních skladů v oblasti hamburského starého přístavu (Speicherstadt). Obě místa jsou zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, mimochodem podobně jako místa našich předchozích zastávek, a nabízí opravdu nevšední podívanou. Zejména desetipodlažní kancelářská budova pojmenovaná jako Chilehaus je výjimečná. Postavena je z tmavých cihel ve stylu německého expresionismu. Obdivovat můžete nejen celkový tvar budovy, ale i jednotlivé detaily. A pokud budete mít trochu odvahy, do Chilehausu, ale i do jiných budov, můžete zcela zdarma nahlédnout a třeba si vyfotit nějaké zajímavé schodiště.

S průmyslovou historií Hamburku souvisí i „město skladů“, v němž můžete obdivovat budovy z červených cihel zejména v novogotickém stylu, mezi kterými se vinou vodní kanály. Na tuto historickou část přímo navazuje fungl nová čtvrť HafenCity, která v místech starého nefunkčního přístavu vzniká teprve přibližně 20 let. Při procházce mezi moderní architekturou, v blízkosti četných kanálů řeky Labe, ale i nedalekých průmyslových zón a překladišť, můžete přemýšlet nejen o historii místa, ale třeba i o urbanistickém řešení celé čtvrti podporující udržitelnou městskou mobilitu či rychlém tempu, s jakým zde vznikají nové kvalitní stavby.

Nejvýraznější dominantou nové čtvrti je Labská filharmonie (Elbphilharmonie), kterou tvoří prosklená nástavba na cihlové budově přístavního skladiště a o které se i u nás velmi často psalo jako o drahé stavbě, která byla navíc otevřena o několik let později, než se původně plánovalo. I když nejste milovníky vážné hudby, do části budovy se můžete za drobné vstupné podívat (tzv. plaza ticket seženete i online na stránkách filharmonie). Je odsud pěkný výhled a k tomu si můžete dát třeba kávu. A pokud si budete chtít budovu samotnou prohlédnout z trochu většího odstupu, lze to taky z lodě. Přímo od Elbphilharmonie jezdí lodní linka integrovaná do městské hromadné dopravy.

V Hamburku je toho k vidění i prožití samozřejmě daleko více. Také potulování se nočním městem a třeba focení osvětlených ikonických starých přístavních doků má své kouzlo. A člověk přitom na chvíli i zapomene na bolavé nohy. Zpět do Prahy se pak ráno pohodlně dostanete přímým vlakem z hamburského hlavního nádraží. A před cestou si stihnete dát i snídani.