Agatha Christie v mládí záhadně zmizela na 11 dní. Byl to záměr? Nevíme, ale ke slávě jí to pomohlo

Byla to chladná prosincová noc roku 1926, kdy Agatha Christie vyjela ze svého domu v hrabství Berkshire a už se nevrátila. Když její automobil Morris Cowley našli následující ráno u sádrového lomu, působil jako kulisa z napínavého románu. Světlomety stále svítily, doklady i kabát zůstaly uvnitř, ale řidička beze stopy zmizela. Policie okamžitě rozjela rozsáhlé pátrání, do terénu se vydávaly stovky lidí a během několika dnů se jejich počet vyšplhal až k patnácti tisícům. V jezeře poblíž místa se hledalo tělo, okolní lesy pročesávali dobrovolníci i policisté. Noviny denně přinášely nové zprávy, na titulních stránkách se objevovaly dramatické titulky o unesené či mrtvé spisovatelce. A vedle toho samozřejmě i ukázky jejích textů. Británie se ocitla uprostřed detektivky, chyběl už jen Hercule Poirot.

Zpočátku se do pátrání zapojil i Archibald Christie, manžel zmizelé. Tvářil se jako věrný muž, který zoufale hledá manželku, a policie s ním počítala jako s klíčovým svědkem. Jenže postupem času vyšlo najevo, že celá věc má možná temnější podtext. Archibald už delší dobu udržoval vztah s mladší ženou Nancy Neele a sám přiznal, že se chce s Agathou rozvést. Dokonce právě o onom prosincovém víkendu plánoval strávit čas s milenkou a požádat ji o ruku. Ještě víc tak vzrostlo podezření, že mohl mít se zmizením ženy něco společného. Veřejné mínění se obrátilo: z nešťastného manžela se rychle stal hlavní podezřelý.

Celá země sledovala drama, které se vleklo dlouhých jedenáct dní. A pak přišlo překvapení. Agatha byla nalezena v lázeňském městečku Harrogate, vzdáleném stovky kilometrů od místa, kde zmizela. Ubytovala se v hotelu Swan pod falešným jménem Theresa Neele, nápadně podobným jménu manželovy milenky. Podle svědků byla v hotelu klidná, dobře se bavila, chodila na večeře, dokonce tančila. Personál si jí všiml až díky fotografiím v novinách a přivolal policii. Když za ní přijel Archibald, tvrdila, že ho poznává jen matně a že na uplynulé dny nemá žádnou vzpomínku. Její vysvětlení? Po nehodě v autě trpěla ztrátou paměti.

Od té doby se objevilo několik teorií, co se tehdy vlastně stalo. Jedna z nich říká, že šlo o čistou pomstu manželovi. Krátce předtím spolu měli prudkou hádku, Archibald jí oznámil, že odchází k milence, a Agatha mohla zmizení naaranžovat tak, aby vyvolalo co největší skandál. Auto ponechané u lomu působilo jako předzvěst sebevraždy, falešná identita s příjmením milenky jako krutý vzkaz. V této verzi nešlo o ztrátu paměti, ale o promyšlený čin ženy, která chtěla manžela zasáhnout tam, kde to nejvíc bolelo – v očích veřejnosti.

Další vysvětlení se soustředí na skutečný pokus o sebevraždu. Rok 1926 byl pro Agathu byl mimořádně těžký. Kromě hroutícího se manželství ztratila matku, s níž měla velmi úzký vztah, a její nejlepší přítelkyně se odstěhovala do zámoří. Některé dopisy a poznámky z té doby naznačují hlubokou depresi. Není vyloučeno, že odjela s úmyslem ukončit svůj život. Možná chtěla skočit do lomu, možná se zabít jinak. Jenže na poslední chvíli změnila názor, nebo jí okolnosti nedovolily plán dokončit. Tak se sebrala a odjela někam daleko. Ubytování v hotelu pod cizím jménem pak bylo spíše zoufalým pokusem zmizet ze světa nenápadně, bez dalšího vysvětlování.

Třetí možností je skutečná amnézie, takzvaná disociativní fuga. Lékaři i psychologové už tehdy upozorňovali, že silné trauma může vyvolat stav, kdy člověk zapomene vlastní identitu a začne vést jiný život. Některé detaily tomu odpovídají: Agatha se v hotelu chovala klidně, byla společenská a působila, jako by nic netížilo její mysl. Na takovou diagnózu by seděl i fakt, že si na oněch jedenáct dní později nikdy nevzpomněla. Pro disociativní fugu je typické právě i cestování z místa bydliště do neznáma. Použití příjmení manželovy milenky pak naznačuje zmatek, který se v hlavě Christie odehrával.

Čtvrtá a nejvíce konspirační teorie tvrdí, že šlo o záměrný trik, aby na sebe do té doby průměrná spisovatelka detektivek upozornila. Když zmizela, její jméno bylo den co den na titulních stranách, čtenáři se zajímali o její knihy a prodeje prudce vzrostly. Krátce poté uzavřela lukrativní nakladatelskou smlouvu a začala její cesta k titulu „královny detektivek“. Skutečně ale žena, která procházela krizí v osobním životě, měla dost sil a drzosti vyvolat celonárodní pátrání, riskovat pověst i zdraví, vše jen kvůli publicitě?

Agatha Christie se ke svému zmizení nikdy pořádně nevyjádřila. V pozdější autobiografii tuto epizodu zcela pominula, jako by se snažila zahladit stopy stejně jako hrdinové jejích příběhů. Pro veřejnost zůstala záhada nedořešená. Možná šlo o zoufalý čin opuštěné ženy, možná o psychický kolaps, možná o rafinovanou pomstu. Jisté je jen to, že oněch jedenáct dní v prosinci 1926 proměnilo její život navždy.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.