Článek
Byla to chladná prosincová noc roku 1926, kdy Agatha Christie vyjela ze svého domu v hrabství Berkshire a už se nevrátila. Když její automobil Morris Cowley našli následující ráno u sádrového lomu, působil jako kulisa z napínavého románu. Světlomety stále svítily, doklady i kabát zůstaly uvnitř, ale řidička beze stopy zmizela. Policie okamžitě rozjela rozsáhlé pátrání, do terénu se vydávaly stovky lidí a během několika dnů se jejich počet vyšplhal až k patnácti tisícům. V jezeře poblíž místa se hledalo tělo, okolní lesy pročesávali dobrovolníci i policisté. Noviny denně přinášely nové zprávy, na titulních stránkách se objevovaly dramatické titulky o unesené či mrtvé spisovatelce. A vedle toho samozřejmě i ukázky jejích textů. Británie se ocitla uprostřed detektivky, chyběl už jen Hercule Poirot.
Zpočátku se do pátrání zapojil i Archibald Christie, manžel zmizelé. Tvářil se jako věrný muž, který zoufale hledá manželku, a policie s ním počítala jako s klíčovým svědkem. Jenže postupem času vyšlo najevo, že celá věc má možná temnější podtext. Archibald už delší dobu udržoval vztah s mladší ženou Nancy Neele a sám přiznal, že se chce s Agathou rozvést. Dokonce právě o onom prosincovém víkendu plánoval strávit čas s milenkou a požádat ji o ruku. Ještě víc tak vzrostlo podezření, že mohl mít se zmizením ženy něco společného. Veřejné mínění se obrátilo: z nešťastného manžela se rychle stal hlavní podezřelý.

Manžel Archie (první zleva) Agathu Christie (úplně vpravo) krátce po incidentu opustil kvůli mladší ženě. Během pátrání byl za hlavního podezřelého.
Celá země sledovala drama, které se vleklo dlouhých jedenáct dní. A pak přišlo překvapení. Agatha byla nalezena v lázeňském městečku Harrogate, vzdáleném stovky kilometrů od místa, kde zmizela. Ubytovala se v hotelu Swan pod falešným jménem Theresa Neele, nápadně podobným jménu manželovy milenky. Podle svědků byla v hotelu klidná, dobře se bavila, chodila na večeře, dokonce tančila. Personál si jí všiml až díky fotografiím v novinách a přivolal policii. Když za ní přijel Archibald, tvrdila, že ho poznává jen matně a že na uplynulé dny nemá žádnou vzpomínku. Její vysvětlení? Po nehodě v autě trpěla ztrátou paměti.
Od té doby se objevilo několik teorií, co se tehdy vlastně stalo. Jedna z nich říká, že šlo o čistou pomstu manželovi. Krátce předtím spolu měli prudkou hádku, Archibald jí oznámil, že odchází k milence, a Agatha mohla zmizení naaranžovat tak, aby vyvolalo co největší skandál. Auto ponechané u lomu působilo jako předzvěst sebevraždy, falešná identita s příjmením milenky jako krutý vzkaz. V této verzi nešlo o ztrátu paměti, ale o promyšlený čin ženy, která chtěla manžela zasáhnout tam, kde to nejvíc bolelo – v očích veřejnosti.

Zmizelou spisovatelku našli v luxusním hotelu Old Swann na severu Anglie. Nahlásil jí personál, který si všiml jejího obličeje v novinách.
Další vysvětlení se soustředí na skutečný pokus o sebevraždu. Rok 1926 byl pro Agathu byl mimořádně těžký. Kromě hroutícího se manželství ztratila matku, s níž měla velmi úzký vztah, a její nejlepší přítelkyně se odstěhovala do zámoří. Některé dopisy a poznámky z té doby naznačují hlubokou depresi. Není vyloučeno, že odjela s úmyslem ukončit svůj život. Možná chtěla skočit do lomu, možná se zabít jinak. Jenže na poslední chvíli změnila názor, nebo jí okolnosti nedovolily plán dokončit. Tak se sebrala a odjela někam daleko. Ubytování v hotelu pod cizím jménem pak bylo spíše zoufalým pokusem zmizet ze světa nenápadně, bez dalšího vysvětlování.
Třetí možností je skutečná amnézie, takzvaná disociativní fuga. Lékaři i psychologové už tehdy upozorňovali, že silné trauma může vyvolat stav, kdy člověk zapomene vlastní identitu a začne vést jiný život. Některé detaily tomu odpovídají: Agatha se v hotelu chovala klidně, byla společenská a působila, jako by nic netížilo její mysl. Na takovou diagnózu by seděl i fakt, že si na oněch jedenáct dní později nikdy nevzpomněla. Pro disociativní fugu je typické právě i cestování z místa bydliště do neznáma. Použití příjmení manželovy milenky pak naznačuje zmatek, který se v hlavě Christie odehrával.

Spisovatelka motivy svého zmizení nikdy neodhalila, dokonce ani ve svých pamětech, které sepsala v 70. letech.
Čtvrtá a nejvíce konspirační teorie tvrdí, že šlo o záměrný trik, aby na sebe do té doby průměrná spisovatelka detektivek upozornila. Když zmizela, její jméno bylo den co den na titulních stranách, čtenáři se zajímali o její knihy a prodeje prudce vzrostly. Krátce poté uzavřela lukrativní nakladatelskou smlouvu a začala její cesta k titulu „královny detektivek“. Skutečně ale žena, která procházela krizí v osobním životě, měla dost sil a drzosti vyvolat celonárodní pátrání, riskovat pověst i zdraví, vše jen kvůli publicitě?
Agatha Christie se ke svému zmizení nikdy pořádně nevyjádřila. V pozdější autobiografii tuto epizodu zcela pominula, jako by se snažila zahladit stopy stejně jako hrdinové jejích příběhů. Pro veřejnost zůstala záhada nedořešená. Možná šlo o zoufalý čin opuštěné ženy, možná o psychický kolaps, možná o rafinovanou pomstu. Jisté je jen to, že oněch jedenáct dní v prosinci 1926 proměnilo její život navždy.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
Zdroje:
- https://www.nationalgeographic.com/history/article/agatha-christie-mystery-disappearance-theories
- https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofBritain/The-Curious-Disappearance-of-Agatha-Christie/
- https://www.historyextra.com/period/20th-century/agatha-christie-disappearance-mystery-facts-poirot-miss-marple-detective/