Článek
Oproti zažitým představám o věčně se rozrůstajících rodinách už starověcí i středověcí lidé hledali způsoby, jak zabránit nechtěnému početí. Ačkoli dnešní medicína nabízí spolehlivé prostředky, cesta k nim byla dlouhá a často lemovaná zvláštními, někdy i nebezpečnými pokusy.
O Spartaních a jejich údajném házení neduživých dětí z hory Taygetos se učíme ve škole – spíš jako kuriózní historku než jako seriózní praxi. Přesto ukazuje, že i dávné společnosti řešily, kdo si „zaslouží společenské zdroje“, aby se dožil dospělosti. S vraždami dětí se bohužel potýkala i středověká Evropa. Někteří rodiče, kteří se obávali, že novorozence neuživí, dítě úmyslně udusili při společném spaní a později tvrdili, že šlo o nehodu. Aby těmto výmluvám zabránila, vydala církev v čele s papežem Inocencem III. ve 13. století zákaz spát s malými dětmi v jedné posteli. Oficiálně se tím mělo předejít „nešťastným nehodám“, ve skutečnosti šlo o snahu vymýtit skrytou infanticidu.
Papež Inocenc III. patřil k nejmocnějším středověkým papežům. Do běžného života křesťanů, když jim zakázal brát do postele brát novorozené děti.
Ovčí střívka, měchýře a první guma
Naštěstí většina společnosti nechtěla zajít do takových krajností, jako je vražda narozeného dítěte. První skutečně rozpoznatelnou antikoncepční pomůckou byly kondomy. Už ve starověku se vyráběly z vysušených ovčích střev nebo močových měchýřů, a i když jejich účinnost nebyla vysoká, šlo o pozoruhodný nápad. V renesančních nevěstincích měly své pevné místo, protože chránily nejen před těhotenstvím, ale i před šířením nemocí.
Zásadní obrat nastal až v 19. století, kdy se díky objevu vulkanizace kaučuku objevily první kondomy z pryže. Byly opakovaně použitelné, pevné a postupně dostupnější. Přesto zůstávaly pro část společnosti pohoršlivým symbolem nemravnosti – a zároveň důkazem, že antikoncepce byla v Evropě i nadále ožehavým tématem. Pryž pak v následujícím století nahradil late, který se používá dodnes.
Kondom ze zvířecích vnitřností vyrobený v roce 1813. Byl na vícero použití a součástí byl i manuál.
Byliny a ženská moudrost
Významnou roli hrála i příroda. Ženy využívaly řadu bylin, které měly zabránit početí nebo vyvolat potrat. Mezi nejznámější patřila rostlina silfium, kdysi hojně pěstovaná v severní Africe. Byla tak ceněná, že ji lidé prakticky vyhubili. Podobně se používala routa, myrta nebo vratič. Problém je, že tyto recepty často kolovaly jen mezi ženami a zapisovaly se málokdy – dějiny psali převážně muži, a ti podobným tématům nevěnovali pozornost. Proto dnes máme jen útržkovité zmínky a odhady, co všechno se skutečně používalo.
Kromě bylin se rozšířily i nejrůznější amulety, zaklínadla a pověry. Žena si mohla uvázat kolem pasu určité kameny, odříkávat různé zpěvy nebo třeba pálit vonné látky. Mísila se zde zkušenost, víra i zoufalství.
Sex a spolu s ním i snaha zabránit nechtěnému početí byly součástí lidské společnosti od pradávna. Ženy musely být často v takovém snažení vynalézavé.
Výplachy a „počítání dnů“
Praktickým řešením byla také snaha o mechanické „vyplavení“ spermatu z těla po pohlavním styku. K tomu sloužily ocet, víno, medová voda nebo dokonce moč. Účinnost je z dnešního pohledu sporná, ale v dobovém kontextu to byla rozšířená metoda.
Objevuje se také primitivní podoba „počítací metody“. Ženy si všímaly pravidelnosti cyklu a snažily se odhadnout plodné a neplodné dny. Samozřejmě bez přesné znalosti fyziologie a hormonálních souvislostí to byl spíše pokus o orientační prevenci než skutečně spolehlivá metoda. Přesto ukazuje, že už tehdy se ženy učily pracovat s rytmem vlastního těla.
Nevěstinec je dnes pro řadu lidí spojen s obrazem středověkého města. Markytánky přitom musely otázku, jak neotěhotnět, řešit každý den.
Nevěstince a každodenní praxe
Prostituce byla v antice i ve středověku běžná součást městského života. V nevěstincích byla otázka antikoncepce obzvlášť důležitá – nejen kvůli těhotenství, ale i kvůli nemocem. Tam se proto setkáváme s větším množstvím zmínek o kondomech či výplachových metodách. Kuriózní je, že některé ženy používaly i tampony z bavlny nebo vlny napuštěné látkami, které měly zabránit početí. Látky to byly často leptavé, takže kromě nízké spolehlivosti způsobovaly i zdravotní komplikace.
Tabu a církevní moc
Z dnešního pohledu se zdá samozřejmé, že o antikoncepci můžeme diskutovat otevřeně. Ve středověku ale byla sexualita pod přísným dohledem církve. Katolická morálka vnímala antikoncepci jako hřích, protože „odmítala dar života“. Proto se téma objevuje v pramenech jen zřídka a často v podobě varování nebo zákazů.
Možná i proto máme dnes pocit, že antikoncepce je čistě moderní vynález. Ve skutečnosti jde o prastarý problém, který lidé řešili odjakživa – jen s jinými prostředky a s jinou mírou poznání. A zatímco dnes máme pilulky a spolehlivé kondomy, naše prababáby spoléhaly na byliny, amulety a špetku štěstí.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
