Článek
Na pomezí Nepálu a indického Kumaonu se v roce 1907 zapsal do dějin zvířecí predátor, který se stal legendou. Říkalo se mu Čampávatský lidožrout – tygřice bengálská, která zabila podle odhadů 436 lidí. Tento rekord dodnes figuruje v Guinnessově knize rekordů a zní téměř nepředstavitelně. Jak je možné, že jediný šelma dokázala tak dlouho terorizovat celé oblasti? A proč se vlastně zaměřila na člověka, tvora, kterého zdravý tygr obvykle nechává na pokoji?
Příběh začal v Nepálu, kde si místní komunity začaly všímat rostoucího počtu záhadných útoků. Lidé mizeli cestou z polí, ženy při sběru dřeva, děti při pasení dobytka. Těla obětí byla často nalezena jen kousek od vesnice, s typickými stopami tygřích zubů a drápů. Strach postupně ochromil každodenní život: přestaly se konat trhy, pole zůstávala ladem a celé vesnice se po setmění uzavíraly do svých chatrčí. Situace byla natolik zoufalá, že nepálská vláda nakonec povolala armádu, aby se šelmou skoncovala.
Za útoky stála stará a zraněná tygřice, kterou hlad dohnal k zabíjení. Nakonec byla ulovena a její kůže vystavena.
Tygřice však byla neobyčejně mazaná a odolná. Dokázala se vyhýbat hlídkám, neútočila předvídatelně a přesouvala se z místa na místo. Nakonec se přes hranici stáhla do Indie, kde v oblasti Kumaonu pokračovala v krvavé činnosti. Lidé začali mluvit o démonovi, o stvůře seslané bohy, a víra v nadpřirozeno se mísila s velmi reálným strachem.
Do pronásledování nakonec vstoupil muž, který se později stal legendou indické přírody – lovec a spisovatel Jim Corbett. Nebyl to bezhlavý střelec, ale člověk s hlubokým respektem ke zvířatům. Rozuměl jim a věděl, že lidožrouti nejsou zlí od přírody. Většinou šlo o zvířata zraněná, stará nebo nemocná, která už nedokázala ulovit svou obvyklou kořist. A právě to byl i případ čampávatské tygřice.
Corbett po dlouhém pátrání dokázal zvíře vystopovat. V roce 1907 jej zastřelil poblíž vesnice Čampávat – odtud se odvozuje i její jméno. Při pitvě tygřice se potvrdila zranění na čelisti a zubech, která vysvětlovala její neobvyklé chování. Lov jelenů, divokých prasat či buvolů byl nad její síly. Člověk se stal nejsnazší obětí: je pomalý, nemá ostré zuby ani drápy a často se pohybuje osamocený. To, co se pro tygřici stalo strategií přežití, znamenalo pro místní stovky mrtvých.
Jim Corbett se zabitím lidožrouta stal slavným cestovatelem a spisovatelem. Lidožravých tygrů nakonec ulovil více, zde na snímku z roku 1930.
Dnes by se podobný příběh odehrával jinak. Ochrana tygra bengálského je prioritou, protože patří mezi ohrožené druhy. Na začátku 20. století ale byla realita jiná: pro vesničany byla tygřice smrtelným nepřítelem, a její zabití znamenalo návrat bezpečí a klidu do každodenního života.
Čampávatský lidožrout zůstává extrémním případem, výjimečným i v dlouhé historii konfliktů mezi člověkem a divokou přírodou. Připomíná, že zvíře, které se zdá „krvelačné“, ve skutečnosti často jen hledá cestu, jak přežít. A ukazuje také, jak tenká je hranice mezi respektem k přírodě a zoufalou obranou lidského života.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
