Článek
Když Karel IV. nechal zhotovit nové korunovační klenoty, myslel především na stabilitu své říše a důstojnost českého království. Soubor, jehož středobodem je svatováclavská koruna, byl nejen politickým pojítkem mezi českým královstvím a Svatou říší římskou, ale i náboženským symbolem. Karel chtěl, aby byly klenoty chráněny před nájezdy a uchovávány na posvátném místě. Proto je uložil na Karlštejn, který vybudoval jako nedobytnou pevnost i duchovní centrum se slavnou kaplí sv. Kříže.
Jenže ani Karlštejn nezaručil klenotům trvalý klid. Během husitských válek se hrad ocitl v hledáčku Pražanů, kteří jej v roce 1422 měkolik měsíců obléhali. Chtěli mít v rukou korunu, jež by dodala legitimitu jejich snahám korunovat nového, „pravého“ panovníka místo nenáviděného Zikmunda. Karlštejn ale odolal a klenoty zůstaly nedotčené.
Obléhání Karlštejna husitskými vojsky.
K zásadnímu přesunu došlo až o dvě staletí později, v bouřlivém období stavovského povstání. Roku 1619 si vzbouření stavové uvědomovali, že Pražský hrad už dávno není nedobytný, a proto korunovační klenoty z Hradu odvezli. Byly použity ke korunovaci Fridricha Falckého, nového krále, kterého si stavové zvolili po vyhnání Habsburků. Když ale stavovská vojska utrpěla porážku v bitvě na Bílé hoře, odvezl Fridrich klenoty z Hradu s sebou na druhý Vltavy. Zde je z neznámých důvodů, nejspíš díky všeobecnému zmatku a panice, druhý den zanechal na Staroměstské radnici, když ujížděl se svými veliteli a hodnostáři na sever do Slezska. Koruny se tak vrátily do rukou Habsburků.
Následná Třicetiletá válka pak znamenala pro české klenoty další putování. Habsburkové se obávali, že by je mohly získat saské či švédské armády, proto je nejprve ukryli v Českých Budějovicích a nakonec odvezli až do Vídně. Tam se odehrála méně známá epizoda: původní žezlo a jablko, zhotovené ještě za Karla IV., byly nahrazeny novějšími kusy od Ferdinanda I. Starší insignie se už nikdy do Prahy nevrátily – dodnes jsou součástí vídeňské císařské pokladnice.
Matyáš Habsburský zobrazený jako český král. Obraz ukazuje původní žezlo a jablko, při pozdějších korunovacích byly použity mladíší a honosnější klenoty
Do Čech se klenoty vrátily trvale až roku 1791 při korunovaci Leopolda II. Tehdy byla pro ně v katedrále sv. Víta zřízena zvláštní Korunní komora. ve které byl spolu s klenoty uchováván i korunní archiv. Právě tehdy vznikla tradice sedmi klíčníků, mezi něž dnes patří například pražský arcibiskup či předseda vlády. Původně ale většina klíčníků byli šlechtičtí držitelé dědičných a zemských úřadů a jejich hlavním úkolem bylo strážit právě korunní archiv. Složení klíčníků se postupně měnilo s postupující demokratizací země v roce 1861 a posléze po vyhlášení republiky v roce 1918 až do dnešní podoby.
Klenoty ještě naposledy musely Prahu opustit, když se k městu v roce 1866 blížila pruská vojska. František Josef I. naštěstí už následující rok souhlasil s jejich návratem z Vídně a od té doby již poklad zůstal tam, kam patří. Ke korunovaci už ale použity nikdy nebyly, protože ani dlouhověký mocnář , ani jeho nástupce Karel I. posvátný obřad nikdy nepodstoupili, přestože to českým politikům opakovaně slibovali.
Samotné klenoty během času prošly rekonstrukcemi, zejména kvůli opotřebení a stárnutí materiálů. Jejich význam se však nezměnil: jsou symbolem státní kontinuity a naší národní historické paměti.
