Každý zná statečnost Tří králů. Proti nacistům bojovali i pozapomenutí Tři konšelé

Když se připomíná domácí odboj proti nacistické okupaci, nejčastěji se mluví o legendárních Třech králích. Méně známý je příběh skupiny Tři konšelé: nešlo o městské radní, ale o zpravodajskou síť vybudovanou bývalými důstojníky československé vojenské rozvědky. Jejím cílem bylo získávat kvalitní informace a bezpečně je předávat exilu. Vznikla doslova v první den okupace, patří tak k nejranějším strukturám odporu proti nacistům.

Skupinu založili 15. března 1939 tři někdejší příslušníci druhého oddělení Hlavního štábu: František Fárek, Antonín Longa a Alois Čáslavka. Hned od počátku si stanovili jednoduché, ale přísné zásady: pečlivý výběr spolupracovníků, maximální konspiraci a společné plánování všech kroků. Tato disciplína měla nahradit chybějící zázemí armády, která se po okupaci rozpadla.

Důležitým rozšířením se stala spolupráce s polskou rozvědkou přes polskou ambasádu. Pražská síť předávala Polákům údaje o dislokaci a pohybech jednotek Wehrmachtu v Protektorátu i na Slovensku. V provozu pomáhali železničáři; výpravčí z pražského hlavního nádraží Vilém Truníček dodával přehledy o transportech, než byl v prosinci 1939 zatčen. Konšelé zároveň dokázali přepravit do Polska rodiny československých zpravodajců, aby je gestapo nemohlo zneužít k vydírání exilu.

Kurýrní práce doplňovaly mimořádné příležitosti. V srpnu 1939 člen sítě Zdeněk Říha náhodou v Hradci Králové odcizil německému důstojníkovi aktovku s kompletním nástupním plánem tankového sboru proti Polsku. Materiál se podařilo odeslat, ale do polských rukou dorazil 30. srpna — pouhé dva dny před útokem, takže už nemohl ovlivnit dění. Skupina připravovala i vlastní radiové spojení (vysílačku zkonstruoval ing. Jan Budík), avšak šifrovací klíče se k exilu dostaly až ve chvíli, kdy konšelé čelili likvidaci.

Zkáza přišla na podzim 1939. Gestapo se k síti dostalo přes výslechy zatčených z tzv. Schmoranzovy skupiny tiskových tajemníků a v září rozjelo sledování. PV listopadu přišel čas na zatýkání. František Fárek a Antonín Longa byli zatčeni a následně odsouzeni berlínským Lidovým soudem k dlouholetým trestům. Pomohlo jim, že podstatnou část zpravodajské činnosti se soudu nepodařilo prokázat a největším prohřeškem tak bylo propašování rodin zpravodajců. Oba obžalovaní navíc mohli podstatnou část svalit na svého posleního druha, protože Alois Čáslavka zatčení unikl. V době zatýkání se totiž nacházel v neutrálním Švédsku. Síť Tří konšelů ale byla de facto zničena ještě před koncem prvního válečného roku.

Osudy členů skupiny byly různorodé. Alois Čáslavka zůstal po celou válku v exilu, kde pracoval pro Benešovu vládu. Před únorem 1948 vstoupil do KSČ, plnou důvěru komunistů ale nikdy nezískal. Z vojenského zpravodajství ho nejprve přeložili k dělostřelcům a následně ho propustili z armády úplně. Pracoval pak jako kulturní referent v lázních. František Fárek byl vězněn po celou dobu války, po osvobození se vrátil do Československa a pracoval pro ministerstvo vnitra. Po komunistickém převratu byl propuštěn a několikrát vězněn ve vazbě za styky s emigrací. Antonín Longa se po svém propuštění v dubnu 1945 ihned přihlásil do služeb americké armády. Ta ho vysadila s postupujícími jednotkami na Šumavě, aby pro ně vykonával výzvědnou činnost. On i parťák, který ho doprovázel, zmizeli beze stopy. Předpokládá se, že je zabili ustupující příslušníci Wehrmachtu.

Z dnešního pohledu není příběh Tří konšelů „akční“ jako osudy Tří králů, přesto patří k důležité části historie druhého odboje. Skupina bohužel doplatila na hierarchii založenou na vztazích v předválečné armádě, které ve chvíli, kdy byla síť narušena, vedly k relativně snadnému odhalení. I tak jejich příběh nabízí obraz práce pro vlast, bez níž by exilové centrum nemělo co vyhodnocovat: sběr, třídění a bezpečný přenos informací.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.