Kult z USA se rozhodl v džungli vybudovat socialistický ráj. Skončilo to hromadnou smrtí 918 lidí

V padesátých letech minulého století se Spojené státy zdály být zemí neomezených možností – ale neplatilo to zdaleka pro všechny. Rasová segregace, chudoba a pocit nespravedlnosti trápily miliony Američanů. V této atmosféře začal působit charismatický kazatel Jim Jones, syn chudých rodičů z Indiany. Už jako dítě se cítil být jiný. Zajímal se o náboženství, ale klíčila v něm i silná touha po sociální spravedlnosti. Obdivoval komunistickou myšlenku rovnosti a nesnášel pokrytectví církví, které kázaly lásku, ale tolerovaly rasismus.

V roce 1955 založil vlastní sbor – People’s Temple, Chrám lidu. Zpočátku šlo o neobvyklé, otevřené a rovnostářské společenství. Bílí i černí členové seděli vedle sebe, společně jedli a modlili se. Jones kázal o bratrství, o pomoci chudým, o společném majetku. V době, kdy bylo ještě běžné, že černí Američané nesměli do stejných kostelů jako bílí, působilo něco takového revolučně. Lidé ho milovali. Viděli v něm vizionáře a zachránce.

Jones byl ale zároveň herec a manipulátor. S jeho popularitou rostla i jeho touha být obdivován a uctíván. Kázal o rovnosti, ale vyžadoval poslušnost. V každém projevu se začal stylizovat do role proroka. Postupně začal zdůrazňovat, že on jediný chápe, co je třeba udělat, aby svět přežil. A když se v jeho kostele začaly dít zázraky – uzdravení, vidění, proroctví – nikdo si netroufl říct, že jde o podvod.

Koncem šedesátých let se Jones přestěhoval do Kalifornie, kde People’s Temple rychle rostl. V době, kdy se Amerika otřásala válkou ve Vietnamu a bojem za občanská práva, dokázal využít atmosféru nespokojenosti. Nabízel útočiště pro každého, kdo se cítil zrazen systémem. Jeho církev provozovala domovy důchodců, dětské jesle, jídelny pro chudé – to všechno vypadalo jako opravdové křesťanství v praxi.

Jenže Jones mluvil stále víc jako politik. Chválil Sovětský svaz, četl Leninovy spisy a říkal, že křesťanská láska je ve skutečnosti totéž co komunismus. Jeho náboženská setkání se měnila ve stranické schůze. Členové odevzdávali majetek církvi, podepisovali prázdné listy papíru, které mohly být později použity proti nim. V některých začal klíčit strach z praktik, které vedení církve uplatňovalo, báli se ale odejít. Jones je přesvědčoval, že venku vládne zkažený kapitalismus, zatímco v chrámu lidu začíná nový svět.)

Jak začaly prosakovat zkazky o podivných zmizeních bývalých členů církve a o Jonesových manýrách uvnitř kultu, rozhodla se církev začít budovat záložní základnu, kam by se mohla stáhnout, až skandály natvrdo vypuknou. Zprvu zvažovali koupi některého z karibských ostrůvků, ale nakonec si v roce 1974 People’s Temple pronajal pozemek v jihoamerické Guyaně – zemi, která sama sebe označovala za „družstevní republiku.“ Země usilovala o dobré vztahy s USA, což Jones mohl využít k vyvinutí tlaku na čelní politky země, a zároveň ji vedla levicová vláda, která s Amerikou neměla uzavřenou smlouvu o vydávání vězňů. Společně s nízkou populací a hustou džunglí na většině rozlohy to pro Jonese bylo ideální místo pro vybudování socialistického ráje.

První osadníci přiletěli v roce 1977 a osadu neoficiálně pojmenovali Jonestown. V pralesní pustině začali kácet stromy a stavět rodinné domky. Uprostřed vyrostlo mohutné komunitní centrum, vodu museli přivést z několik kilometrů vzdáleného zdroje. Práce byla vyčerpávající, půda neúrodná a vedro nesnesitelné. Ale Jones je při návštěvách povzbuzoval, tvrdil, že staví „vzorovou komunitu“, kde si budou lidé rovni a budou sdílet vše. Na fotografiích posílaných do USA vypadalo místo idylicky – usměvaví lidé, děti s květinami, společné večeře.

Ve skutečnosti mělo místo k ráji daleko, obzvláště od chvíle, kdy sem Jones přesídlil natrvalo a začal plně řídit životy všech přítomných. Osadníci pracovali od úsvitu do noci, následovaly hodiny „společného studia,“ většinou Maových či Leninových textů, případně předčítání ze sovětských novin. Jones se bál, že by někdo utekl, proto hlídky kontrolovaly okolí osady a své lidi měl i na několik kilometrů vzdáleném letišti, které bylo jediným rozumným spojením s civilizací. V osadě dokonce působilo rádio, kde většinu doby hrály Jonesovy projevy, a několik hodin denně vysílala televize - pečlivě vybrané pořady s patřičným komentářem.

Když po zhruba roce v džungli Jones onemocněl, začal brát léky a amfetaminy, které ho dělaly paranoidním. Tvrdil, že CIA se chystá na osadu zaútočit, že kapitalisté chtějí zničit jeho sen. Mezitím situace v Kalifornii eskalovala, příbuzní členů kultu se organizovali a žádali vládu, aby jejich blízké zachránila. Vyšly najevo i vraždy, kterých se někteří členové kultu dopustili.

V listopadu 1978 dorazil do Guyany americký kongresman Leo Ryan, který chtěl prověřit zprávy o nátlaku a násilí v komunitě. Spolu s novináři navštívil Jonestown a byl přijat s opatrnou zdvořilostí. Sám vůdce se však s kongresmanem odmítl setkat, poslal pouze svou ženu, která delagaci provedla po městečku.

Už na letišti někteří členové kultu Ryanovi tajně předali vzkazy s žádostí o záchranu. Většinu z nich vzal politik pod svou ochranu, další rodiny se k němu připojily přímo v Jonestownu. Následovaly vypjaté scény, kdy se někteří členové kultu snažili přesvědčit odpadlíky, aby zůstali. Sám Jones jim ale nakonec dal svolení odejít. Na poslední chvíli se k nim připojit i Larry Layton, jeden z mužů nejbližších Jonesovi.

Poté, co kongresmana napadl nožem jeden z kultistů, bylo rozhodnuto, že novináři, delegace i ti, kdo se rozhodli odejít, se mají ce nejdříve přesunout na letiště. Zatímco nasedali do dvou letadel, objevilo se vozidlo s ozbrojenými příslušníky kultu. Ti začali na jedno z letadel pálit, zatímco v druhém letadle, které už rolovalo na dráze, vytáhl na další pasažéry pistoli zmíněný Layton.

Toho se naštěstí podařilo odzbrojit poté, co zranil několik spolucestujících, útok na druhé letadlo se ale ukázal být smrfící. Následkem střelby byli zabiti tři z novinářů, jedna žena z Jonestownu i sám kongresman Ryan, jehož tělo útočníci zasáhli více než dvacetkrát. Zbylí přeživší buď utekli do okolních polí nebo zůstali na místě ležet ranění. Členové kultu se pak vrátili zpátky do osady.

Tam mezitím Jones oznámil, že vláda brzy přijde a všechny zabije. Všechny obyvatele městečka shromáždil ve společenském centru, kde k nim nejspíš promlouval o blížícím se konci. Na stolech se objevily plastové kelímky s nápojem ochuceným práškem Kool-Aid a kyselinou kyanovodíkovou. Děti dostaly jed první, často z rukou vlastních rodičů. Poté si vzali jed dospělí. Když někdo váhal, ozbrojenci ho přinutili tekutinu vypít.

V noci z 18. na 19. listopadu 1978 zemřelo 918 lidí – mužů, žen i dětí. Mnozí byli nalezeni s rukama v objetí. Jones sám se zastřelil.

Zpráva o tragédii obletěla svět. Satelitní snímky ukázaly stovky těl ležících uprostřed města. Armáda, která dorazila následující den, nenašla nikoho živého. Jediný, kdo přežil, byli buď lidé, kteří odešli s Ryanem a přežili střelbu na letišti, nebo několik žen a dětí, kteří předchozí noc tajně osadu opustili a džunglí došli k nejbližší civilizaci. Byla mezi nimi i rodina šéfa bezpečnosti v Jonestownu, což dosvědčilo, že Jones a jeho nejbližší okolí svůj konec plánovali už ve chvíli, kdy byla v městečku Ryanova delegace.

Jim Jones začínal jako kazatel, který chtěl napravit svět. Skončil jako diktátor, který si vytvořil vlastní paranoidní realitu a vtáhl do ní stovky a tisíce dalších lidí. Sám se pak postavil do středu tohoto světa, přesvědčený o své pravdě a výjimečnosti. Jeho příběh se stal symbolem nebezpečí totalitního myšlení a toho, kam až mohou vést přirozené lidské touhy po přijetí, víře a sounáležitosti.

Většina obětí byli lidé z chudých afroamerických komunit, kteří věřili, že v Jonestownu najdou důstojnost a lepší život. Místo toho našli smrt. Od tragédie uplynulo téměř půl století, ale Jonestown zůstává varováním. Ač ležící ve vzdálené džungli, byl to výtvor moderní společnosti. Výsledek tužeb, které lidstvo provází od nepaměti - a predátorů, kteří toho od nepaměti využívají.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!