Článek
Čokoládová utopie
Podnikatelé George a Richard Cadburyovi byli výrobci sladkostí, kteří byznys zděděný po otci rozšiřovali během 19. století ve velkém. Nebyli ale jenom to, byli ale také hluboce věřící kvakeři. Věřili, že zaměstnanci si zaslouží důstojné bydlení, čistý vzduch a kulturní zázemí. Když bylo jasné, že jejich továrna v srdci průmyslového Birminghamu už jim nestačí, koupili v roce 1893 rozsáhlý pozemek na jeho okraji. Kromě továrny tu začali budovat zahradní město podle tehdy moderních zásad urbanismu. Název dostalo podle místního potoka Bourn.
Vznikly zde cihlové domky s předzahrádkami, široké ulice lemované stromy, školy, sportovní hřiště i knihovny. Alkohol byl zakázán – v duchu kvakerských zásad – zato čokolády tu bylo všude dost. Bournville se rychle stalo vzorem, jak může vypadat „sociálně odpovědné podnikatelské město“.
Při plánování města bylo myšleno na dostatek veřejných zelených ploch i sportovišť.
Tolkienovo znechucení
Ne každý ale čokoládový sen obdivoval. Slavný spisovatel fantasy J. R. R. Tolkien vyrůstal nedaleko a Bournville vnímal zcela jinak. Město mu připadalo strojené, přespříliš uspořádané a umělé. Pro člověka, který později stvořil Středozem s její divokou přírodou a romantickými kouty, působila „čokoládová utopie“ jako dusivá klec, kde místo fantazie vládne pravidelnost a kontrola. Říkával, že se mu prostředí nelíbilo, protože postrádalo tajemství a přirozenost.
Budovy v Bournville jsou vystaveny v historickém duchu, počítají ale s potřebami moderního města
Baťovský sen za Kanálem
Naopak Tomáš Baťa by tu patrně cítil spřízněnou duši. Podobně jako Cadburyho bratři věřil v myšlenku „města pro dělníky“. Zlín i Bournville spojuje snaha vytvořit prostředí, kde práce, bydlení a volný čas tvoří jeden harmonický celek. Obě místa ukazují, že průmyslník nemusel být jen tvrdý kapitalista, ale mohl mít také sociální ambice. Baťa by možná ocenil i jistou praktičnost: čisté linie domků, rozvržení ulic i důraz na veřejné služby. Přestože Baťa přímo o Bournville nikdy nemluvil, bylo již velmi známé a diskutované, když se slavný podnikatel rozhodl přetvořit Zlín k obrazu svému.
Původní domky pro dělníky jsou dodnes považovány za stylové bydlení.
Město, které žije dál
Bournville přežilo i 20. století a dodnes patří k nejhezčím čtvrtím Birminghamu. Stále tu stojí původní domky a ulice, a dokonce i výroba čokolády v místní továrně pokračuje. Město se stalo symbolem britského zahradního hnutí a dokladem toho, že i průmyslová zóna může vypadat jako místo k životu. Pro turisty je to lákavá zastávka – nejen kvůli malebným ulicím a spoustě zeleně, ale i proto, že se tu člověk prochází po živém „sociálním experimentu“.
