Článek
V srpnu 2007 našel turista na odlehlém ostrově u Vancouveru botu. Na první pohled obyčejný předmět vyplavený mořem při bližším zkoumání ukázal hrůznou skutečnost – uvnitř se nacházely zbytky lidského chodidla. Byla přivolána policie, ale bezprostřední pátrání nikam nevedlo.
Pak o několik měsíců později přibyly další nálezy – vždy šlo o sportovní obuv a vždy o levou či pravou nohu oddělenou v kotníku. Policie i veřejnost rychle zpozorněly. Jeden nález by mohl být náhoda, ale opakující se scénář vyvolával dojem, že jde o něco víc. V letech 2008 a 2009 následovaly další případy a začaly se objevovat titulky o sériovém vrahovi nebo o drogovém kartelu vyřizujícím si účty.
Zprávy o záhadě obletěly svět. Britská Kolumbie se dostala do hledáčku bulvárních i seriózních novin. Každý další nález přinášel nové spekulace. Obyvatelé pobřežních měst a vesnic se báli vraha a při každém novém případu žádali, aby policie zasáhla. Ta proto zveřejňovala informace jen opatrně a snažila se veřejnost uklidnit.
Odpověď nakonec přinesli forenzní antropologové a oceánografové. Na základě pokusů s prasečím masem zjistili, že při rozkladu těla se bakterie soustředí nejprve na měkké tkáně a až poté na pevnější. Vazivo v kotníku podlehne zkáze relativně rychle, na rozdíl od jiných kloubů. To vede k tomu, že se chodidlo snadněji oddělí od zbytku těla. Sportovní bota pak zpomalí rozklad tkáně uzavřené uvnitř.
Svou roli hraje i způsob, jakým se lidské tělo ve vodě chová. Oproti častým klišé nevyplave každá mrtvola na hladinu – některá se ponoří do hlubin a už se nevynoří, jindy plyny vzniklé činností bakterií vynesou na povrch jen část těla. V případech, kdy se chodidlo od těla oddělilo, fungovala lehká bota jako plovák, zatímco zbytek mrtvoly klesl ke dnu, čímž se zvětšila šance, že se najde pouze kus končetiny.
A proč se tolik chodidel našlo právě v Britské Kolumbii? Odpovídají tomu tamní přírodní podmínky. Silné proudění z Pacifiku tlačí vodu směrem k pobřeží, nikoliv do otevřeného oceánu. A průliv mezi pevninou a ostrovem Vancouver znamenal dvojnásobnou šanci, že kusy těl byly nakonec vyplaveny zpět na břeh.
Policie po letech identifikovala většinu nalezených chodidel. Ukázalo se, že patřila lidem, kteří se při výletech zřítili do vody, zmizeli při plavbě nebo šlo o sebevrahy, kteří do moře skočili sami. Záhada, jež dlouho působila jako zlověstná série zločinů, se tak nakonec ukázala být důsledkem přírodních procesů a místních podmínek.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
