Článek
V roce 578 přišel do Japonska korejský tesař jménem Shigemitsu Kongó. Pozval ho spolu s dalšími dvěma mistry princ Šótoku, který chtěl postavit první velký buddhistický chrám na japonské půdě. Shigemitsu práci odvedl dobře a byl bohatě odměněn, načež se jeho rodina v Japonsku usadila. Začala stavět další chrámy a později i hrady a paláce. Z řemesla se stalo poslání, které se dědilo z otce na syna. Tak vznikla firma Kongō Gumi.
Po dlouhá staletí se zabývala výhradně stavbou a opravami dřevěných chrámů. Každá generace předávala dál znalosti o tom, jak pracovat se dřevem, aby budovy odolaly větru, dešti a zemětřesení. Japonci si těchto stavitelů vážili – nejen pro jejich dovednosti, ale i pro spolehlivost a pečlivost. Mnohé chrámy, které Kongō Gumi postavila před stovkami let, stojí dodnes.
V rodině často podle japonských zvyklostí přebírali přiženění muži dědičné příjmení, což pomohlo udržet kontinuitu, i když chyběl mužský potomek. Dochovaný svitek ze 17. století nese jména všech stavitelů až k Shigemitsuovi a měří přes tři metry. V 16. století se rod podílel i na výstavbě slavného hradu v Ósace.
Rodina přežila období občanských válek i otevření země Západu. V 19. století, kdy se Japonsko rychle měnilo, dokázala firma přejít i k jiným typům staveb. Kromě chrámů začala pracovat i na moderních domech. Přesto se nikdy úplně neodklonila od původního poslání – stavět s respektem k tradici a pokud možno tak, aby dílo přetrvalo staletí.
Chrám Shitennō-ji na obraze z 18. století. Rodina stála u jeho vzniku a pak po tisícíletí stála i za jeho údržbou.
Kongō Gumi byla většinu času malá firma, ale v Japonsku měla mimořádnou pověst. Na začátku 20. století měla kolem stovky zaměstnanců. Vedli ji vždy starší členové rodiny, zatímco ti mladší v ní pracovali a učili se řemeslu. Firma neměla rozsáhlé, expanzivní ambice, spokojila se s výstavbou a údržbou těch staveb, které si žádaly mimořánou péči.
Když přišla druhá světová válka, museli i Kongō Gumi změnit zaměření. Vyráběli rakve, později opravovali poškozené chrámy. Po válce se podnik znovu vzchopil, i když čelil novým potížím – ubývalo chrámů, které by potřebovaly opravu, a stavebnictví se rychle modernizovalo. Dřevo nahrazoval beton a o tradiční ruční práci byl menší zájem.
Na přelomu tisíciletí se začaly hromadit dluhy. Firma investovala do projektů mimo svůj obor, které se bohužel nevyplatily. Roku 2006 tak rodina Kongó po čtyřiceti generacích prodala podnik velkému stavebnímu koncernu Takamatsu. Bylo to nutné, aby firma vůbec přežila. Značka Kongō Gumi ale nezanikla – noví vlastníci ji zachovali a společnost dál působí jako její dceřiná firma.
Dnes sídlí Kongō Gumi i nadále v Ósace a pořád se zaměřuje na výstavbu a údržbu buddhistických chrámů. V podniku pracují i někteří potomci původní rodiny. Tradice tak pokračuje, i když už ne v čistě rodinné podobě. V Japonsku je značka dodnes spojována s kvalitou, pečlivostí a úctou k historii.
Na světě neexistuje mnoho firem, které by se mohly pochlubit alespoň vzdáleně dlouhou a nepřerušenou historií. Kongō Gumi ukazuje, že i malé řemeslo může přežít císaře, války i globální kapitalismus, pokud se dokáže přizpůsobovat a držet toho, co umí nejlépe.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!
