Článek
Když v roce 1991 vietnamský vesničan Ho Khanh narazil v džungli na otvor do neznámé jeskyně, sotva mohl tušit, že stojí u vstupu do geologického unikátu. Teprve o téměř dvacet let později se podařilo britským speleologům zmapovat, co se za nenápadnou průrvou skrývá. Výsledek předčil očekávání: jeskyně Sơn Đoòng je největší na světě, a to jak svou délkou, tak především objemem jednotlivých prostor. Některé její síně dosahují výšky mrakodrapu o šedesáti patrech, a to z ní činí přírodní fenomén srovnatelný jen s těmi největšími zázraky geologie.
Přístup do jeskyní vysoko ve svahu hory zůstává zatím relativně nepřístupný.
Sơn Đoòng, v překladu „jeskyně horské řeky“, leží v národním parku Phong Nha-Ké Bàng, který je od roku 2003 zapsán na seznamu UNESCO. Rozkládá se na severu centrálního Vietnamu, v oblasti známé spletitými vápencovými útvary a hustou tropickou vegetací. Jeskyně se zde formovaly miliony let, když voda pronikala do vápence a postupně ho rozpouštěla. V případě Sơn Đoòng sehrála klíčovou roli podzemní řeka, která si prorazila cestu skalním masivem a vytvořila chodby o nevídaných rozměrech.
Propadlé podzemní dómy umožňují přístup světla do podzemí a tím i vznik vegetace. To známe i z moravské Macochy.
Jedna z hlavních dómových síní je dlouhá přes pět kilometrů, dosahuje výšky až 200 metrů a šířky 150 metrů. Pro představu: do prostoru by se bez potíží vešla socha Svobody i s podstavcem, nebo celé městečko se stovkami domů. Jeskyně má vlastní mikroklima – v největších dutinách vznikají oblaka, která připomínají mraky na obloze, a teploty i vlhkost se liší od okolní krajiny. Na místech, kde se strop propadl a dovnitř proniká slunce, vznikly unikátní „jeskynní džungle“. Tyto zelené oázy jsou domovem rostlin, které se jinak v podzemí nevyskytují.
Jeskyně zůstává z velké části stále neprobádaná. Obří prostory předpokládají další desetiletí průzkumu.
Pro geology i biology je Sơn Đoòng obrovskou laboratoří. Vědci zde objevili nové druhy rostlin, pavouků či ryb přizpůsobených prostředí bez světla. Jeskyně zároveň umožňuje sledovat procesy krasové eroze v měřítku, jaké nemá obdoby. Stěny pokrývají obrovské stalagmity, některé vysoké přes 70 metrů – jde o největší známé exempláře na světě. Zkoumání jeskyně je přitom teprve na začátku, protože její rozloha je tak značná, že nebyla dosud kompletně prozkoumána.
V jeskyni se nachází jedny z největších vápencových útvarů na světě. Uprostřed fotografie vlevo dole lze pro porovnání spatřit průzkumníka.
Navzdory své velikosti zůstává Sơn Đoòng pro většinu lidí nedostupná. Vietnam umožňuje do jeskyně jen omezený počet návštěvníků ročně, přičemž vstup je možný pouze s průvodci a za cenu několika tisíc dolarů. Důvodem je ochrana křehkého ekosystému i bezpečnost návštěvníků – v labyrintu chodeb lze snadno zabloudit a podmínky jsou náročné i pro zkušené speleology. To omezení ale přispívá k zachování jedinečnosti místa, které by masová turistika mohla rychle poškodit.
Objev jeskyně připomíná, že i v 21. století se na Zemi skrývají kouty, o nichž jsme neměli tušení. Není nutné mířit do hlubin oceánů nebo na jiné planety – stačí se podívat pod povrch známých kontinentů. Sơn Đoòng je důkazem, že příroda dokáže překvapit v měřítku, které svou fantastičností připomíná literární vize Julese Verna. A možná právě proto ji mnozí považují za jeden z posledních opravdových divů světa.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
