Článek
Příběh o Noemově arše je jedním z nejznámějších biblických vyprávění. Podle knihy Genesis postavil Noe na Boží příkaz loď obrovských rozměrů, aby přežil katastrofální potopu, která měla smést z povrchu země vše živé. Loď měla uchránit nejen jeho rodinu, ale i vybrané zástupce zvířecí říše. Pro věřící je tento příběh symbolem víry a poslušnosti vůči vyšší vůli. Pro historiky a archeology však představuje záhadu, která se vynořuje znovu a znovu: existovala archa skutečně, nebo jde pouze o mýtus?
Hora Ararat a první expedice
Už od starověku se Noemova archa spojuje s horou Ararat na východě dnešního Turecka, poblíž hranic s Arménií a Íránem. Bible přímo jmenuje „hory Araratu“ jako místo, kde loď spočinula po opadnutí vod. Hora Ararat je přitom impozantní stratovulkán, jehož vrchol se tyčí do výšky přes pět tisíc metrů. Díky své majestátnosti a izolovanosti se stala přirozeným kandidátem pro hledání biblického plavidla.
První moderní expedice se na Ararat začaly vydávat v 19. století, kdy Evropané fascinovaní biblickými příběhy spojovali víru s rodící se archeologií. Několik cestovatelů tvrdilo, že spatřili podivné dřevěné konstrukce částečně zakryté ledem a sněhem. Tyto zprávy se ale nikdy nepodařilo nezvratně potvrdit.
Pohled na bájnou horu Ararat z arménské strany. Právě na jejích vrcholích měl Noe přistát, když povodeň začala opadávat.
Moderní pátrání
Zvláštní obrat nastal v 20. století. V roce 1949 pořídilo americké letectvo během průzkumného letu nad Araratem snímky, na nichž se objevila anomálie připomínající velkou loď uvízlou ve svahu. V 70. letech pak turecký kapitán Ilhan Durupinar objevil na svazích hory neobvyklou formaci v délce asi 150 metrů, která skutečně tvarem připomínala obrys lodi. Tento útvar, dnes známý jako „Durupinarovo naleziště“, vzbudil obrovský zájem médií i nadšenců.
Podrobnější zkoumání ukázalo, že jde o geologický útvar, který sice tvarem evokuje loď, ale podle většiny odborníků je výsledkem přírodních procesů. Přesto se našli badatelé, kteří zde měli objevit stopy po dřevěných konstrukcích nebo kovových prvcích. Vědec Andrew Jones se svým týmem tvrdí, že půda v okolí naleziště obsahuje prvky organické hmoty, které nepochází z okolí. Dle nich by to mohly být právě rozložené zbytky bájné lodi. Jiný badatel Ron Wyatt zase nedaleko našel několik opracovaných kamenů s pravidelnými otvory, které přirovnal k podobným kamenům nalezeným na dně Nilu. V časech starého Egypta se používaly místo kotev a k tomu měly posloužit i na Noemově arše.
Většina vědců ale s těmito závěry nesouhlasí a pro nálezy má jiné vysvětlení než je známý biblický příběh.
Podivné kameny, které měly dle některých sloužit jako kotvy bájné archy. Kříže na ně nejspíš vyryli křižáci ve středověku
Mýtus, nebo historická paměť?
Příběh potopy přitom není výlučně biblický. Podobné motivy najdeme už ve starých mezopotámských eposech, zejména v Eposu o Gilgamešovi, který vznikl tisíc let před sepsáním Bible. V něm hrdina Utnapištim přežije katastrofální záplavu právě díky obrovské lodi. Někteří historici proto tvrdí, že biblický příběh je odrazem dávné kulturní paměti na skutečné přírodní katastrofy v oblasti Mezopotámie, kde rozsáhlé povodně ohrožovaly životy i civilizace.
Existuje také hypotéza, že příběh o arše může mít reálný základ v událostech na konci poslední doby ledové, kdy stoupající hladina moří dramaticky proměňovala krajinu. Zatopení rozsáhlých oblastí Černomořské pánve by mohlo v lidské paměti zanechat hlubokou stopu, která se následně přetavila do mytických příběhů o potopě světa.
Ani v 21. století zájem o hledání archy neopadl. Různé expedice, často financované náboženskými nadacemi nebo dobrodruhy, podnikly výpravy na Ararat s cílem najít hmatatelné důkazy. V roce 2010 například čínská skupina oznámila, že objevila dřevěné místnosti zakonzervované v ledu. Pozdější analýzy ale odhalily, že dřevo pochází z nedávné doby a nález byl pravděpodobně podvrh.
Skeptici upozorňují, že podobné „objevy“ často přicházejí v souvislosti s náboženským nadšením či snahou o mediální senzaci. Archeologie pracuje s přísnými metodami ověřování a žádný z dosavadních nálezů nesplnil kritéria, aby mohl být uznán jako důkaz existence Noemovy archy.
Ať už archa existovala či nikoliv, její příběh žije dál. Stala se symbolem záchrany, naděje i lidské schopnosti přežít tváří v tvář katastrofám. Moderní hledači archy možná nikdy nepřinesou nezvratný důkaz, ale svým úsilím dokazují, jak silně tento příběh rezonuje i v současné kultuře.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
