Článek
Konec osmdesátých let přinesl nejen politické změny, ale i kuriózní ekonomické příběhy. Jedním z nich je dohoda mezi americkou společností PepsiCo a Sovětským svazem. V době, kdy se na Východě ještě nepoužíval volně směnitelný dolar, museli Sověti hledat alternativní způsoby, jak platit za zahraniční zboží. A protože se Pepsi stala první západní značkou, která v SSSR získala oficiální povolení k prodeji, otevřel se prostor pro neobvyklý obchod.
Sověti nemohli PepsiCo platit v dolarech, které zkrátka neměli. Dohodli se proto na výměnném obchodu: americká firma dodávala do Sovětského svazu koncentrát na výrobu limonády a na oplátku dostávala právo prodávat sovětskou vodku Stolichnaya na americkém trhu. Tento systém fungoval po léta, ale postupem času přestával být výhodný. Spotřeba Pepsi v SSSR rychle rostla a Moskva hledala, čím deficit vyrovnat. V roce 1989 tak vznikla dohoda, která vstoupila do dějin.
Pepsi byla pro obyvatele SSSR symbolem západního luxusu. Zde retro edice z pozdějších let.
Tentokrát už nešlo o láhve vodky, ale o něco mnohem většího. Sovětský svaz předal PepsiCo flotilu starších válečných plavidel a několika tankerů. Celkem šlo o sedmnáct ponorek, křižník, fregatu a torpédoborec. V přepočtu na tonáž se tak Pepsi stala dočasně šestou největší námořní mocností světa. Samozřejmě to nebylo myšleno tak, že by společnost skutečně vyplula do boje – lodě měly komerční osud. Byly určeny k rozebrání na šrot a k prodeji kovu na mezinárodním trhu.
Obchod měl především praktický charakter. Sověti se zbavili zastaralých lodí, na jejichž údržbu neměli peníze, a získali prostředky, jak vyrovnat účet za zahraniční zboží. PepsiCo zase obdržela hodnotný kovový materiál a možnost dál expandovat v Sovětském svazu. Přesto zůstala tato dohoda symbolem bizarních řešení, která přinášel konec studené války a neefektivita východních ekonomik.
Kuriózní epizoda zároveň ukazuje, jak silně obyvatelé SSSR toužili po přístupu k západním značkám a jak byli jejich vůdci ochotni improvizovat, aby potřeby svých občanů alespoň částečně uspokojili. Pro mnohé znamenala Pepsi něco víc než jen sladký nápoj – byl to hmatatelný dotek Západu. To, že za něj nakonec zaplatili flotilou lodí, se zdá jako anekdota, ale dobře ilustruje napětí mezi uzavřenou socialistickou ekonomikou a globálním trhem.
Příběh „námořní mocnosti Pepsi“ trval jen krátce. Lodě byly rychle rozprodány, a firma se do tabulek námořních sil už nikdy více nezapsala. Přesto zůstává epizoda z roku 1989 připomínkou, že studená válka neprobíhala jen na politickém a vojenském poli, ale i na úrovni každodenních životních potřeb.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
