Článek
Tisíce mrtvých, vypalované vesnice, nevinní zajatci umírající v přeplněných táborech. Den za dnem přinášela americká periodika v roce 1898 otřesné zprávy z Kuby, poslední velké španělské kolonie v Karibiku. Fotografie vyhublých žen a dětí, karikatury krutých španělských důstojníků, emotivní popisy mučení – čtenář měl pocit, že na ostrově probíhá genocida. Brzy se však ukázalo, že mnohé z těchto „zaručených“ informací byly značně přifouknuté, zkreslené nebo přímo vymyšlené.
Na konci 19. století totiž probíhal mezi dvěma americkými vydavatelskými magnáty nelítostný souboj o čtenáře. William Randolph Hearst a Joseph Pulitzer vedli novinovou válku, v níž pravda ustupovala křiklavým titulkům a senzačním příběhům. Vznikl tak fenomén zvaný „yellow press“ – žlutý tisk. Název pochází od populárního komiksu Yellow Kid, který nejprve tistl ve svých novinář Hearst, aby následně jeho autora přeplatil a přetáhl Pulitzer. V honbě za co nejvyššími náklady, což mimo jiné umožňoval rozvoj a zlevnění tiskových technologií, šly veškeré žurnalistické standardy stranou.
Dobová karikatura ukazuje Hearsta a Pulitzera, jak se v kostýmu Yellow Kida přetahují o nápis „válka“
Když se objevila nová příležitost pro zajímavý obsah v podobě krize na Kubě, neváhali oba nakladatelé a s pomocí svých novin začali rozdmýchávat vášně v americké veřejnosti. Hearst údajně svému kreslíři na Kubě v odpovědi na to, že se nic moc neděje, napsal legendární větu: „Vy dodejte obrázky, já dodám konflikt.“ A opravdu – i když realita na ostrově byla složitější, novinové stránky zaplavily výjevy plné brutality a slz. Každá drobná potyčka byla nafouknuta, každý výrok španělských představitelů interpretován jako provokace.
Rozbuškou se stala katastrofa z února 1898, kdy v havanském přístavu vybuchla americká bitevní loď USS Maine. Přesné příčiny nebyly nikdy zjištěny, ale žlutý tisk měl jasno: šlo o španělský útok. „Pamatuj na Maine!“ se stalo bojovým heslem. Vlnu rozhořčení už nezastavila ani zdrženlivost prezidenta McKinleyho, který původně válčit nechtěl.
Vrak lodi USS Maine ležel na dně Havanského přístavu ještě v rocwe 1911.
Američané tuto válku vnímali jako osvobozovací boj za kubánskou svobodu. Na stránkách novin i v ulicích to vřelo. Dobrovolníci se hrnuli do armády a jedním z nich byl i tehdejší náměstek ministra námořnictva Theodore Roosevelt. Opustil úřad a postavil do zbraně jednotku „Drsných jezdců“ (Rough Riders), s nimiž se proslavil střemhlavým útokem v bitvě o San Juan. Tento obraz hrdinského jezdce rytířských rozměrů, pečlivě přiživovaný novinovými reportážemi a ilustracemi, z Roosevelta udělal národního hrdinu – a pozdějšího prezidenta.
Vojensky byla válka krátká. Během několika měsíců padla Kuba i španělské državy v Tichomoří. USA slavily vítězství, které jim přineslo Portoriko, Guam a Filipíny a faktickou kontrolu nad Kubou. Pro Američany to byl triumf, pro poražené Španěly katastrofa a pro Kubánce trpké vystřízlivění: formálně sice získali nezávislost, ale Washington si vyhradil právo zasahovat do jejich vnitřních záležitostí, což přetrvalo až do ovládnutí ostrova Fidelem Castrem v roce 1958.
Španělsko-americká válka roku 1898 byla tedy méně osvobozeneckým bojem a více koloniálním tažením nové velmoci. A média v ní ukázala svou stále sílící roli v moderní společnosti. Ne že by novináři válku doslova rozpoutali – geopolitické zájmy a touha po expanzi hrály také svou roli – ale bez jejich štvavých titulků by se veřejné mínění možná nikdy nezvrhlo do takové horečky. Příběh USS Maine a karikatur krutých Španělů ukazuje, že noviny mohou být nejen zrcadlem událostí, ale i nástrojem, který je dává do pohybu.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
