Článek
Když se řekne „procesy s čarodějnicemi“, většina z nás si představí hranice z 16. a 17. století, kdy panoval strach z temných sil a ledasjaká žena, která v čemkoliv vybočovala, se mohla stát podezřelou z provozování čar a kouzel. Jenže příběh Helen Duncan ukazuje, že soudy s údajným čarodějnictvím neskončily s osvícenstvím. V Británii došlo k takovému případu ještě během druhé světové války. V roce 1944 byla tato skotská spiritistka obviněna a odsouzena na základě zákona, který měl za sebou už více než dvě století historie.
Helen Duncan se narodila v roce 1897 ve skotském Callanderu. Od mládí tvrdila, že má schopnost komunikovat s duchy. Postupně se stala známou postavou spiritistických seancí, při nichž v přítmí předváděla „zjevení“ údajných zemřelých. Tyto praktiky měly své příznivce i kritiky, zejména mezi vědci, kteří odhalovali, že „ektoplazma“ a další projevy jsou výsledkem triků a snahy oklamat důvěřivé zákazníky. Přesto se Duncan dokázala slušně uživit jako medium a ve 30. letech byla v Británii jednou z nejznámějších spiritistek.
Zlom nastal v roce 1941. Během jedné z jejích seancí se údajně objevil duch námořníka, který oznámil, že britská loď HMS Barham byla potopena. To však byla přísně tajná informace. Admiralitě se podařilo potopení před veřejností skrývat, aby neoslabila morálku obyvatelstva. Není zcela jasné, jak se Duncan o tragédii dozvěděla – mohla mít kontakt s rodinami námořníků, nebo se k ní zpráva dostala jinou cestou. Faktem však je, že její „zjevení“ vyvolalo zájem bezpečnostních složek.

HMS Barham se potopila u břehů Egypta poté, co torpédo z německé ponorky zasáhlo její muniční sklad.
Když se pak v roce 1944 konala další seance, při níž Duncan opět předávala údajné vojenské informace, zasáhla policie. Mělo se jednat o věci související s přípravami vylodění v Normandii. Helen byla obviněna nikoli z podvodu, jak by se mohlo očekávat, ale podle zákona o čarodějnictví z roku 1735. Tento zákon ve skutečnosti nepočítal s trestem smrti – naopak. Byl přijat v době, kdy už většina společnosti odmítala drakonické tresty za domnělé čáry, a místo toho kriminalizoval předstírání nadpřirozených schopností.
Proces vyvolal velkou pozornost. Duncan byla nakonec odsouzena k devíti měsícům vězení. I když šlo o relativně mírný trest, symbolika případu byla značná: jednalo se o poslední osobu ve Spojeném království, která byla stíhána podle zákona o čarodějnictví. Po svém propuštění se Duncan snažila dál pokračovat v činnosti, ale její pověst byla poznamenaná. Zemřela v chudobě roku 1956.

Fotografie z roku 1928 ukazuje figuríny, které Helen při seancích používala.
Zákon o čarodějnictví z roku 1735 zůstal v platnosti ještě několik let po jejím procesu. Teprve v roce 1951 byl nahrazen zákonem o podvodech souvisejících s nadpřirozenem, který už mluvil otevřeně o klamání veřejnosti a podvodných praktikách. Případ Helen Duncan tak bývá vnímán jako historická tečka za érou, kdy se v britské justici pracovalo s pojmem „čarodějnictví“, byť už ne v původním středověkém významu.
Dodnes zůstává otázkou, zda byla Duncan vědomou podvodnicí, nebo zda skutečně věřila ve své schopnosti a její odhalení byly jen náhody. Její příběh každopádně připomíná, že i moderní britská společnost dokáže v mimořádných situacích, jakou byla druhá světová válka, sahat po starých a zdánlivě zapomenutých zákonech. A že dějiny čarodějnických procesů se neuzavřely hluboko v minulosti, ale překvapivě zasahují až do 20. století.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.