Článek
Jane Austenová, autorka románů, které dnes patří k základním pilířům světové literatury, zemřela 18. července 1817 ve Winchesteru. Bylo jí 41 let, což i v tehdejší době představovalo relativně nízký věk. Její smrt dodnes poutá pozornost nejen literárních historiků, ale také lékařů, kteří se pokoušejí zpětně rozklíčovat, co stálo za náhlým zhoršením jejího zdravotního stavu. K dispozici mají jen popisy příznaků a vzpomínky jejích blízkých, přesto z nich vykrystalizovalo několik hypotéz: rakovina, autoimunitní onemocnění či dokonce otrava.
První záznamy o zhoršení zdraví Jane Austenové pocházejí z roku 1816. Sama si všímala únavy, bolestí a postupného ochabování sil. V dopisech své sestře Cassandře popisovala zvláštní zabarvení kůže, především tmavší skvrny na obličeji. Zároveň trpěla záchvaty horeček a bolestmi kloubů. Tyto projevy ji postupně vyřazovaly z aktivního života, až byla na jaře 1817 nucena odstěhovat se do Winchesteru, aby tam vyhledala lékařskou pomoc. Žádná tehdejší léčba ale nezabrala a Jane 18. července zemřela.
Dílo Jane Austenové hluboce ovlivnilo dnešní představy o společnosti ranného 19. století - plné složitých společenských pravidel, dohodnutých sňatků i nešťastných lásek.
Dlouho se za nejpravděpodobnější příčinu považovala Addisonova choroba, tedy selhání nadledvin. Její příčinou je většinou rakovina či autoimunitní poruchy. Typickým příznakem je právě pigmentace kůže, únava a postupné selhávání organismu. Popisy Austenové odpovídají tomuto onemocnění poměrně přesně, což vedlo řadu historiků a lékařů k přesvědčení, že právě to byla skutečná příčina smrti. Addisonova choroba byla navíc v té době zcela neléčitelná a nevyhnutelně směřovala k úmrtí.
Pozdější odborníci ale upozornili, že popisy příznaků mohou lépe odpovídat jinému autoimunitnímu onemocnění – systémovému lupusu. Ten postihuje řadu orgánů, vyvolává horečky, bolesti kloubů i typické kožní projevy. Při lupusu často vzniká vyrážka na tváři připomínající motýla, což by vysvětlovalo popisy Austenové o tmavších skvrnách na obličeji. V kontextu jejích dopisů tak někteří moderní lékaři dospěli k závěru, že lupus je možná ještě pravděpodobnější než selhání nadledvin.
Do debaty se však vložila i méně tradiční, avšak atraktivní hypotéza: otrava. Když Britská knihovna v roce 2011 zkoumala brýle Jane Austenové, objevila se spekulace, že měla šedý zákal způsobený dlouhodobou otravou arzenem. Arzen se v 19. století běžně používal v léčivech i kosmetice a mohl se tak do jejího organismu dostávat neúmyslně. Podle této teorie tedy Jane Austenová mohla být postupně otravována látkou, kterou tehdejší medicína považovala za neškodnou. Přímé důkazy ale chybí, protože její ostatky nebyly nikdy podrobeny moderní analýze.
Všechny tyto hypotézy stojí na interpretaci omezeného množství dobových svědectví. Bez možnosti provést moderní testy na jejích ostatcích zůstane příčina smrti Jane Austenové pravděpodobně navždy neznámá. Už jen existence spekulací ale ukazuje, jak velký zájem o autorku Pýchy a předsudku nebo Rozumu a citu trvá i více než dvě století po její smrti.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
