Zavraždil prezidenta a komunisty shazoval z vrtulníku. Pro mnohé Pinochet zůstává symbolem úspěchu

Dne 11. září 1973 se Santiago probudilo do dunění tanků a ohlušujícího rachotu letadel nad prezidentským palácem La Moneda. Generál Augusto Pinochet a jeho spojenci ze všech složek armády vyhlásili vojenský převrat, který během několika hodin ukončil tříletou vládu socialistického prezidenta Salvadora Allendeho. Ten odmítl uprchnout a podle svědků si vzal život přímo v obleženém paláci – pro své stoupence se stal mučedníkem, pro odpůrce symbolem chaosu a kolapsu země.

Allende byl prvním marxistickým prezidentem Latinské Ameriky, který se dostal k moci svobodnými volbami. Když v roce 1970 nastoupil do čela Chile, sliboval sociální spravedlnost, znárodnění dolů a bank i rovnost pro chudé. Jeho kroky si však brzy získaly mocné nepřátele. Inflace vystoupala do závratných výšin, obchody se vyprazdňovaly, stávkovali dopravci a napětí v ulicích narůstalo. Spojené státy se obávaly „druhé Kuby“ a podporovaly opozici. Společnost se dělila na nadšené příznivce a zuřivé odpůrce.

Puč nebyl jen politickým zvratem, ale počátkem jedné z nejkrutějších diktatur Latinské Ameriky. Vojenská junta vedená Pinochetem rozpustila parlament, zakázala levicové strany a nastolila režim, který se opíral o síť tajné policie DINA. Režim neváhal používat brutální metody: tisíce lidí byly uvězněny na stadionech, mučeny v tajných věznicích a stovky zmizely beze stopy. Zvlášť nechvalně proslul tzv. „helikoptérový teror“ – odpůrci byli podle mnoha svědectví shazováni z vrtulníků nad Tichým oceánem. Odhady hovoří o více než třech tisících mrtvých a desetitisících mučených. Trauma z těchto let se přenáší z generace na generaci.

Zároveň v tomto temném období došlo k radikální proměně chilské ekonomiky. Pinochet si přizval skupinu ekonomů vyučených na Chicagské univerzitě, známých jako „Chicago Boys“. Ti během krátké doby zavedli tvrdé neoliberální reformy: privatizovali státní podniky, omezili sociální výdaje, otevřeli Chile zahraničnímu kapitálu a deregulovali trh. Výsledkem byla vysoká inflace a sociální otřesy v prvních letech, ale také dlouhodobý růst, který z Chile učinil jednu z nejprosperujících zemí regionu. Ekonomický „zázrak“ je dodnes dán do kontrastu s krvavou cenou, kterou země zaplatila.

Odkaz puče a Pinochetova režimu zůstává v Chile i půl století poté rozporuplný. Pro část společnosti je symbolem brutální diktatury, která zničila životy desetitisíců lidí. Pro jinou část zosobňuje vůdce, jenž „zachránil Chile před komunismem“ a nastartoval moderní hospodářský rozvoj. Každé výročí převratu proto oživuje hluboké společenské spory. Na jedné straně pietní akty a požadavky po spravedlnosti, na druhé nostalgie některých skupin, které tvrdí, že tehdy panoval „pořádek“.

Tragédie se nevyhnula ani těm, jejichž jména dnes zná celý svět. Herec Pedro Pascal, hvězda seriálů Narcos či The Last of Us, se narodil krátce před převratem v Santiagu. Jeho rodiče patřili k levici a po nástupu junty museli z Chile uprchnout. Pascal vyrůstal v exilu a ve svých rozhovorech často připomíná, že jeho kariéra je vykoupena zkušeností s diktaturou, která poznamenala celou jeho rodinu.

Takových příběhů jsou desetitisíce. Někteří se už nikdy nevrátili, jiní se vrátili až po letech a snaží se znovu zakořenit ve společnosti poznamenané strachem i nedůvěrou. Padesát let po puči zůstává Chile zemí, která se stále snaží vyrovnat se svou minulostí. Otázka, zda lze hospodářský růst oddělit od politického teroru, se vrací při každém výročí. A připomíná, že málokterý „zázrak“ přichází bez krvavých obětí.