Že byl Krym vždy ruský? Bájní Gótové tu žili ještě v 18. století

Krym byl od pradávna křižovatkou kultur. Středomoří se tu setkávalo s eurasijskou stepí, řecké kolonie s tatarskými hordami, italští kupci s ukrajinskými kozáky. A mezi tím vším přežívala malá, ale překvapivá komunita: potomci dávných Gótů.

Gótové patřili k nejvýznamnějším germánským kmenům starověku. Podle tradice vyšli ze skandinávského ostrova Gotland a bývají dáváni do souvislosti i s jihošvédskými Géty. Již ve 2.–3. století se přesunuli z Baltu na východoevropské stepi dnešní Ukrajiny. Během slavného Stěhování národů pod tlakem Hunů z východu postoupili zpět na západ do Evropy a rozdělili se do dvou větví. Ostrogóti došli až do Itálie, Vizigóti se usadili v Hispánii, kde dali vzniknout tamním křesťanským královstvím.

Zatímco v Itálii Gótové splynuli s místním obyvatelstvem téměř beze stopy, na Pyrenejském poloostrově zanechali stopu, kterou známe dodnes. Španělská příjmení jako González, Rodríguez či Sánchez nesou koncovku -ez, původně patronymickou příponu označující „syn toho a toho“. Když bylo Španělsko pod nadvládou muslimů, řada křesťanů přijímala gótská jména, aby ukázali hrdost na svůj původ.

Část Gótů ale nejspíš zůstala v původní domovině a usadila se na Krymu. Proč právě tam? Poloostrov byl ideálním místem – horské hřebeny nabízely útočiště, a přitom ležel na křižovatce obchodních cest mezi Středomořím a stepí. Ve středověku se tu vytvořilo tzv. Gotské knížectví, které si zachovalo určitou samostatnost, i když bylo podřízeno Byzanci a později Krymskému chanátu. Místní Gótové byli izolovaní, ale dost početní, aby si uchovali vlastní jazyk. Středověcí cestovatelé – například dominikánští misionáři – se zmiňují o „křesťanských horalech“, kteří mluvili zvláštním jazykem nepodobným okolním národům, ve kterém se objevovala překvapivá německá slova.

Ještě v 18. století se učenci z Evropy snažili zaznamenat řeč Gótů. Některé fráze, které se podařilo zapsat, měly skutečně germánské kořeny. Podivný lid ale zmizel dřív, než mohl být předmětem seriózního bádání skrze moderní metody. Dodnes není jasné, co přesně se s Góty stalo. Někdo tvrdí, že přijali islám a splynuli s tatarským obyvatelstvem, jiní že se stali součástí řecké komunity. Pravděpodobně poslední ranou bylo vyhnání všech křesťanů z poloostrova po dobytí Ruskem v roce 1778. Krym tehdy museli opustit všichni Řekové, Arméni a pravděpodobně i zbylí Gótové, které Kateřina Veliká nechala přesídlit na pobřeží Azovského moře, aby uklidnila napětí s muslimskými Tatary.

Po připojení Krymu k Ruské říši začala na území cílená kolonizace. Přicházeli Rusové, Ukrajinci i Němci, zatímco původní komunity se postupně vytrácely. Z Gótů zůstala jen exotická zmínka v kronikách.

Ve 20. století se však jejich jméno znovu objevilo – tentokrát v nacistické propagandě. Po dobytí Krymu v roce 1941 plánoval Hitler přeměnit poloostrov v „německý ráj“ u Černého moře, jakýsi germánský Gibraltar, který měla se srdcem Třetí říše propojit autobahn, dálnice. Gótové se stali vítaným argumentem: měli dokládat, že Němci se sem vlastně jen vracejí. Nacisté například přejmenovali velkou část obcí německými názvy – ze Sevastopolu tak byl přejmenován na Theodorichshafen na počest ostrogótského krále Theodoricha.

Nacistická archeologie a etnografie horečně pátrala po „árijských“ rysech u místních horalů. Hledaly se světlé vlasy, zvláštní slova, lidové písně, které by dokazovaly germánský původ. Ve skutečnosti však šlo spíše o legendu – žádná živá gotská komunita už na Krymu neexistovala.

Po druhé světové válce se zatím definitivně téma Gótů vytratilo. Sovětská historiografie nechtěla připomínat „německé“ dějiny poloostrova. V roce 1954 byl Krym administrativně převeden z Ruské do Ukrajinské sovětské republiky, a příběh dávných germánských osadníků upadl do zapomnění.

Dnes se často tvrdí, že Krym je „odvěky ruský“. Historie ale svědčí o pravém opaku. Tento poloostrov byl po tisíce let mozaikou národů a kultur, které se střídaly a navzájem ovlivňovaly. A mezi tím vším přežívali Gótové – zapomenutí potomci dávných barbarů, jejichž jazyk zněl v krymských horách ještě v 18. století. Jsou nejlepším důkazem, že výroky Moskvy o Krymu jsou spíš propagandistickým sloganem než historickou pravdou.

Zaujal tě článek? Dej sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!