Článek
Saumur je pohodu vyzařující městečko rozkládající se podél břehu Loiry. Svoji přezdívku Perla Anjou (tak se jmenuje zdejší kraj) si rozhodně zaslouží. Uličky plné kaváren, restaurací a k tomu sobotní trh, kde nabízejí spoustu dobrot, nad nimiž se v ústech sbíhají sliny. A na své si přijdou i milovníci vín, protože kolem Saumuru se tak jako téměř všude v údolí Loiry rozkládají vinice a ty zdejší patří mezi ty nejproslulejší v oblasti.
Nad městem se vypíná pyšný zámek, jehož architektura je rozkročena mezi pozdním středověkem a ranou renesancí. Býval sídlem rodiny Anjou, pobočné větve královské dynastie, která vládla i Neapolskému království, na Sicilii a v Provence. Nepatří mezi ty úplně nejproslulejší zámky ve francouzském údolí králů, ale na nedostatek fotogeničnosti si rozhodně stěžovat nemůže. Nejspíš i proto, že je jedním z mála, které na řeku shlížejí opravdu z bezprostřední blízkosti.
Trénovat se musí i o víkendu
To všechno ovšem bledne před slávou Cadre noir, nejslavnější jezdecké školy Francie, která se nachází západně od centra. Nedávno oslavila 200 let své existence a od roku 2011 je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Každý rok se tu potkává na 60-80 pečlivě vybraných studentů různých sportovních jezdeckých disciplín a 35 stálých učitelů jezdeckého umění. Zajímavé je, že abyste se mohli vyhoupnout na hřbet některého ze zdejších koní, musíte mít nejen úspěšně složené jezdecké zkoušky, sportovní úspěchy, jimiž se můžete pochlubit, ale také minimálně bakalářské vysokoškolské vzdělání.
Zdejší jezdci nosí při oficiálních vystoupeních černou uniformu a odtud také pochází jméno zdejšího elitního jezdeckého společenství. Zatímco slovo noir totiž ve francouzštině znamená černý, cadre označuje velitelský sbor. Dnes už ovšem patří mezi důstojníky pouze menšina zdejších jezdců. Od uniforem civilů se ty vojenské přeci jen odlišují v některých detailech. Například na knoflících mají vojáci vyobrazený granát, zatímco ti ostatní slunce. Trénuje se zde parkúr, drezura i jezdecká všestrannost a škola se může pochlubit i několika olympijskými medailemi. Pravidelně se tu také pořádají soutěže i představení drezury pro veřejnost. Návštěva ovšem stojí za to, i když zrovna žádné představení není.
Nejdůležitější a nejkrásnější jsou totiž samozřejmě samotní koně. Vybírají se věku tří let a každý nováček je pak bedlivě zkoumán, pro jaký typ konkrétního tréninku bude nejnadanější. Mají jich tu asi 300 a většina z nich patří k plemeni francouzský jezdecký kůň. Najdeme tu ale i plemena jiná například dva lusitánské hřebce. Ti mají tu výsadu, že jako jediní nejsou kastrováni, pravidla pro chov jejich plemene to totiž zakazují. Cadre noir nefunguje jako hřebčín, ale tréninkové centrum a jak říkala naše paní průvodkyně, nechtějí své čtyřnohé svěřence frustrovat tím, že by mysleli na jiné hlouposti než na sport.
Kdybyste tak místo toho očumování raději donesli mrkev.
Jinak si tu koně ale žijí jako ve vatičce. Všechno je tu moderní a mechanizované, včetně dávkování krmení a výměny podestýlky. Mimochodem zdejší koňská šlechta vyprodukuje každý rok na 6000 tun hnoje. Jak to ve Francii bývá, nepřijde vniveč, ale poslouží mlsným jazýčkům. V údolí Loiry je totiž spousta jeskyní. Některé slouží jako vinné sklepy, v jiných se pěstují houby. A právě v těchhle jeskynních farmách tyto aristokratické exkrementy končí a houbičky pak rostou jako po dešti. Totiž vlastně po hnoji…
https://www.ifce.fr/cadre-noir/
https://www.ot-saumur.fr/autour-du-cheval/le-cadre-noir-de-saumur-une-institution-prestigieuse/
MICHELIN. Chateaux de la Loire Michelin guide de tourisme. Paris: Pneu Michelin, 2012. ISBN 2067003178.
