Článek
Jmenoval Glyndwr Michael. Velšan, bezdomovec, rváč a opilec. Rodina žádná, bez přátel. Ztracená existence. Zemřel po požití jedu na krysy. Nelze dokonce vyloučit, že spáchal sebevraždu. A nejdůležitější čin, který kdy vykonal, se odehrál až po jeho smrti. Přesto právě on pomohl Spojencům vyhrát druhou světovou válku.
Jak oklamat nepřítele
Ve svém minulém článku jsem popisoval, jak Britové a Američané po svém vítězství v severni Africe připravovali v roce 1943 vylodění na Sicílii a spolupracovali při tom s italskou mafií. Sicílie byla od tuniských břehů jen kousek a jejím ovládnutím by navíc Spojenci získali kontrolu nad plavbou ve Středozemním moři. Jako cíl k přenesení vojenských operací se tedy vyloženě nabízela, což bylo pochopitelně zřejmé i nepříteli.
O vylodění na tomto italském ostrově bylo rozhodnuto dávno před koncem bojových operací v Africe na konferenci v Casablance v lednu 1943. Aby vylodění proběhlo úspěšně, rozhodlo se spojenecké velení nepřítele zmást. Operace dostala krycí jméno Mincemeat a jejím provedením byl pověřen britský zpravodajec Ewen Montagu. Cílem bylo přesvědčit Němce i Italy, že se Spojenci neplánují vylodit na Sicílii, ale na Sardinii a v Řecku.
Plán, který Montagu vymyslel, vypadal poněkud šíleně. U španělských břehů bude naaranžována mrtvola, u které se najdou falešné dokumenty. Montagu předpokládal, že v rámci hesla „my jsme fašisté, jedna rodina“ Frankova vláda Němcům tyto dokumenty v dobré víře poskytne. Netušil, že do karet mu bude hrát i skutečnost, že samotný Hitler byl na rozdíl od Mussoliniho skálopevně přesvědčen, že pravděpodobným cílem příštího vylodění je právě Sardinie, jelikož je to tamodtud jen skok do Francie.
Hledá se dobrovolník, zn. mrtvý
V ideálním případě měl zesnulý opustit toto slzavé údolí utonutím v důsledku pádu z letadla, tak aby to odpovídalo vytvářené krycí legendě. Kandidát také musel mít přiměřený věk a postavu, aby působil uvěřitelně v roli mrtvého britského důstojníka. Řeklo by se, že jestli o něco není za války nouze, jsou to právě mrtvoly. Ale chyba lávky. Vhodného kandidáta ne a ne najít. Montagu musel postupovat velmi obezřetně, neboť předpokládal, že Němci mají v Británii své agenty a pokud by na sebe upozorňoval příliš vehementním pátráním po utopencích, celý plán by to mohlo zhatit.
Nakonec našel řešení slovutný britský patolog Bernard Spilsbury. Přišel s teorií, že ve Španělsku jako přísně katolické zemi pravděpodobně na pitvu vůbec nedojde. Pro jistotu mrtvému na krk pověsí křížek, aby vzbudili zdání, že byl dobrým katolíkem. Glyndwr Michael byl vybrán ze dvou důvodů. Jednak nikomu nechyběl, za druhé si sice pochutnal na jedu na krysy, ale snědl ho jen malé množství, takže nezemřel hned, ale až na následné selhání jater. V jeho těle se tak nacházely jen zanedbatelné stopy intoxikace. Konspirace byla natolik dokonalá, že Montagu ještě mnoho let po válce zastíral skutečnou identitu nedobrovolného agenta a tvrdil, že se jednalo o skutečného důstojníka, jenž zemřel na zápal plic a jeho vlastenečtí rodiče pak souhlasili s tím, že jejich syn poslouží své vlasti i po smrti.
Martin, William Martin
Zatímco Michael odpočíval v lednici, Montagu se pustil do vymýšlení jeho falešné identity. William Martin, důstojník námořní pěchoty, major. Krásná kariéra pro mrtvolu. Dost vysoká hodnost, aby bylo uvěřitelné, že převáží tajné dokumenty a zase ne tak moc vysoká, aby to z něj činilo významnou osobnost, kterou by němečtí špioni mohli snadno dohledat. Vojáků jménem Martin bylo v britských ozbrojených silách tolik, že Montagu doufal, že se v nich případní němečtí agenti ztratí. Opatřil mu otce a snoubenku Pamelu a vybavil mrtvého osobní korespondencí. Otec si synovi postěžoval, že se manžel jeho sestry nepolepšil, Pamela vyznávala snoubenci lásku.
Když nadejde ten správný čas, vytáhnou Martina z lednice a oblečou mu uniformu. Zvlášť zapeklité bylo obouvání bot. Za tímto účelem bylo nezbytné rozmrazit ztuhlé nohy pomocí elektrického radiátoru. Dopřáli mu vlněné spodní prádlo. Tak kvalitní si za života nejspíš nikdy neoblékl. Mimochodem, byla to pěkná dřina takové prádlo za války sehnat. Major je ale major, takový člověk si potrpí na luxus. Do kapes mu nastrkají zmíněné osobní dopisy, klíče, nějaké peníze, dva lístky na autobus, účtenku za diamantový snubní prsten, balíček cigaret a dopis z banky oznamující Williamu Martinovi, že jeho účet je přečerpán. Mrzuté. Kolem těla záchranná vesta a k opasku připoutaný nepromokavý vak na oficiální poštu. Uvnitř se nacházejí tři dopisy. Dva z nich v náznacích prozrazují údajné spojenecké záměry, třetí obsahuje žádost generálu Eisenhowerovi o sepsání předmluvy k propagační brožuře. Pouhý detail, který by se mohl zdát zbytečný, ale jeho úkolem je zvýšit věrohodnost celé zásilky.
Hrdina je naloděn na palubu ponorky Seraph. Cestuje v sudu naplněném suchým ledem, aby se zpomalil rozklad těla. Do moře bude vyhozen u španělského pobřeží, posádka ponorky mu dopřeje i vojenské pocty. Stane se tak na místě, o němž odborníci tvrdili, že tělo odtud bude odneseno mořskými proudy, které ho vyplaví poblíž města Huelva. Tam, jak Britové ví, se pohybuje pod falešnou identitou zemědělského inženýra německý agent, o němž je známo, že má skvělé vztahy se španělskými kolegy.
Montagu mohl být spokojen, odvedl dobrou práci. Španělé skutečně předali dokumenty Němcům a ti jim uvěřili. Když vylodění na Sicílii začalo, byli Hitler i německé velení hluboce přesvědčeni, že se jedná o klamavou operaci, jejímž cílem je odvrátit pozornost od Sardinie. O rok později padly Němcům v průběhu vylodění v Normandii do rukou dokumenty prozrazující detaily probíhající operace. Hitler jim odmítl uvěřit domnívaje se, že na něm Spojenci podruhé zkoušejí stejný trik. Zůstal nezlomně přesvědčen, že všechen ten povyk na normandských plážích má odvrátit pozornost od hlavního výsadku, jenž proběhne v oblasti Nord Pas de Calais a zatvrzele odmítal uvolnit zálohy podléhající jeho přímému velení. Jako obvykle se mýlil. Naštěstí.
Montagu o akci Mincemeat napsal v 50. letech knihu s názvem Muž, který nikdy nebyl. A podle ní byl natočen stejnojmenný, ve své době velmi realisticky působící film.
Jaké z toho všeho plyne ponaučení? Nikdy není pozdě, abyste posloužili své vlasti. Když vás zavolá, výmluvy, že se vám to zrovna nehodí, protože jste po smrti, vám nepomohou.
LIDDELL HART, Basil Henry. Dějiny druhé světové války. Druhé vydání. Přeložil Jitka SLÁDKOVÁ. Literatura faktu a military. V Brně: Jota, 2020. ISBN 978-80-7565-469-4.
PERRAULT, Gilles. Tajemství dne D. Přeložil František ZVĚŘINA. Historie a vojenství. Praha: Naše vojsko, 2006. ISBN 80-206-0808-7.
https://g.cz/operace-mincemeat-jak-jeden-bezdomovec-porazil-celou-nacistickou-armadu/
https://www.csfd.cz/film/18544-muz-ktery-neexistoval/prehled/
