Článek
Princezna se narodila do královské rodiny, která na pohled vypadala vznešeně a dokonalá. Jenže pod nablýskaným povrchem se skrývala tichá bolest. Král byl přísný a chladný muž, který nedokázal vyjádřit city.
Královna se snažila být dokonalá manželka, ale uvnitř ji sžírala úzkost a pochybnosti. Oba si nesli svá nezpracovaná zranění, ale nikdy o nich nemluvili.
Malá princezna cítila, že něco není v pořádku. Byla vnímavá a citlivá, všímala si napětí, které viselo ve vzduchu. Někdy slyšela hádky, jindy bylo ticho husté jako mlha. V takových chvílích se snažila být hodná, nenápadná a užitečná – věřila, že tak získá lásku, kterou potřebovala.
Jenže čím víc se snažila, tím víc se cítila neviditelná.
V její dětské duši se začaly usazovat tiché hlasy:
„Musím se snažit víc.“
„Když budu dokonalá, budou mě mít rádi.“
„Když budu smutná, přidělám starosti.“
A tak místo pláče nosila úsměv, i když ji něco bolelo. Pomáhala, i když sama potřebovala obejmout. Tvářila se, že je silná, i když se uvnitř třásla.
Jednou v noci, když nemohla spát, uslyšela jemný hlas:
„Máš v sobě semínko síly. Je v tobě. Je ti darované. Můžeš ho zalévat tím, že budeš sama k sobě laskavá.“
Dlouho tomu nevěřila. Ale když si každý večer položila ruku na srdce a jen tiše dýchala, začala ten klíček síly opravdu cítit.
Byl maličký, ale rostl. A s ním rostla i ona.
Sebekoučovací otázky k pohádce:
- Jaké vzorce jsem si odnesla z dětství o lásce a hodnotě?
– Musela jsem si lásku zasloužit výkonem?
– Byla moje hodnota spojena s tím, jak se chovám? - Kdy jsem potlačila své potřeby, abych vyhověla druhým?
– Jaké emoce jsem si nedovolila prožít?
– Co jsem si zakázala cítit? - Jaký vnitřní hlas mě provází dnes?
– Je to hlas podpory nebo kritiky?
– Jak bych ho mohla změnit?
