Článek
Princezna byla po boku rytíře vyčerpaná a zlomená. Její sny se rozpadaly a srdce bolelo víc než kdy předtím. Toužila na chvíli necítit tíhu svého života.
Jednoho dne na tržišti našla číši vína. Bylo sladké, hřejivé a na okamžik jí přineslo zapomnění. Bolest se rozplynula a svět se zdál být o něco snazší.
„Tady je úleva,“ zašeptala si. „Stačí jeden doušek a je to lepší.“
A tak začala častěji sahat po poháru. Každý doušek jí přinesl krátký klid, ale hned poté se bolest vrátila – silnější a temnější než dřív.
Víno umlčelo pláč její duše, ale nikdy ho nevyléčilo.
A princezna se propadala hlouběji do prázdnoty. Její srdce se stávalo těžším, její tělo unavenějším a její víra v lásku mizela.
V té době v ní zakořenil další vzorec:
„Bolest je příliš silná, musím ji otupit.“
Jenže bolest, kterou neprožijeme, se nikdy neztratí. Jen čeká, až se k nám vrátí – větší a hlasitější.
- Poselství z pohádky
Každý z nás někdy hledal únik od bolesti. Někdo v jídle, někdo v práci, někdo v alkoholu či jiných útěchách. A na chvíli se opravdu zdá, že to funguje.
Ale skutečná úleva nepřichází zvenčí.
Přichází teprve tehdy, když se odvážíme podívat na svou bolest a obejmout ji.
