Článek
Kdykoliv ji otevřeš. A možná už si na toto doporučení alergická! A radílkům posíláš jednoznačnou odpověď: „Mám se ráda!“. Jenže je to tvrzení, jehož pravdivost ukazuje tvůj život.
Partnerské vztahy jsou jednou z kontrolek, které ukazují pravdu o lásce k sobě samé. A zde je další úskalí: růžové brýle zamilovanosti. Kdyby jen to, růžové brýle po čase spadnou. Pak nastupuje těžší kalibr a to citová závislost či obavy ze samoty. „Zatnou zuby a vydržet“. Tak tento generační vzorec dělá „divy“, aniž by jsme si uvědomovali jeho sílu. Musím ještě zmínit vzor z původní rodiny. Turbulentní vztahy rodičů nám často ukazují, co je normální ve vztahu. I když takové partnerství, by jste nepřáli ani svému největšímu nepříteli. Přitom jej žijete v určitých obměnách sami.
Ano podívat se na sebe a své drahé polovičky pohledem cizího pozorovatele je jednou z cest, jak prokouknout tu"hradbu"výše jmenovaných překážek. Je to velmi těžké přiznat si, že není vše tak zalité sluncem. Ne li, že to pěkně skřípe a už nemůžete dál.
Dalším varovným prstem, který propichuje bublinu s tvrzením “ Vždyť já se mám fakt ráda!" Je fakt, že máte pocity opuštěnosti a necítíte se být chtěná ostatními. Tedy i sama sebou! Nesete si v podvědomý vzorec."Takovou jaká jsem mě nikdo nebude mít rád!" “ Jsem špatná." Stačí slyšet v dětství výtku na svoji adresu tohoto typu a hned ukládáte do podvědomí program. A každé opakování (no já to slyšela snad milionkrát) tento sebedestruktivní projekt hezky „vytuní“ a zaryje hlouběji.
Žijete li v módu “ Nikdo mě nemá rád, nikdo si se mnou nechce hrát!" Vlastně nenávidíme sami sebe. Tato věta z Večerníčku se projevuje ve všech oblastech žití. Absence přátel, toxičtí partneři, kritický šéf, despotičtí rodiče,špatné vztahy s lidmi. Zkrátka a dobře připadáte si jako fackovací panák pro všechny.
I s tímto nastavením lze pracovat. Najít vše, za, co se můžete pochválit, sama sebe vyznamenat. I to je sakra těžký level.Já ho sama opakovala snad tisíckrát, než přišel první aha moment. Aha !Já jsem zvládla tolik věcí a situací! To vše jsem brala jako samozřejmost, věc, kterou zvládne a dokáže každý a mnohem lépe než já.Ale opak je pravdou!
